Nekdo klepe. Koukame na hodinky, 6:30. WTF! Hotelovy poskok nas sel vzbudit, abychom nepropasli projizdku pri vychodu slunce po Ganze. OK, vstavame, jdeme se s mistnim lodnikem domluvit a uz vyrazime. Jedeme chvili proti proudu (vesluji dva chlapici, jeden vzadu kormidluje, a pak jede jeste jeden kluk co prodava venecky/svicky), pak se nechavame unaset dolu proudem asi pet set metru, a pak jedeme zpet k nasemu ghatu. Cela projizka trvala hodinu, 200 rp plus stovka za svicku a vsimne nasim veslarum.
Vracime se na pokoj, balime svych pet (set) svestek a jedeme riksounem na nadrazi. Tam nechavame bagly v uschovne, coz je neskutecny byrokraticky porod, trvalo to snad pul hodiny, pritom to stalo padesatkrat min nez v londyne.
Vyrazime pesmo naslepo do mesta hledat netovou kavarnu, coz nam trva neskutecne dlouho (ne ze bychom spechali, vlak jede az o pul seste), cestou se zastavujeme v jedne z nejlepsich prodej Bata jakou jsme tady videli (jsou vsude, v kazdem meste nekolik). To me privadi k mirne odbocce - jestli Indi znaji neco ceskeho, je to Bata, Skoda a Stepanek. Prvni je, jak uz jsem napsal, na kazdem rohu, druhe se prohani po ulicich jako jedna z nejcastejsich znacek krome Tata a Maruti, a treti melo fotku snad v kazdych Times of India ktere jsme cetli. Nerikam ze si cokoliv z tech tri s ceskem nejak spojuji :-).
Nakonec nachazime dva pocitace s pripojenim na internet v jedne trafice, bereme co dum dal, sedime tam pres dve hodiny. Je treba zacit hledat neco k jidlo, bereme jednu solidni restauraci, je tam nejaka oslava, plno decek, trillo dava shaabi paneer (a ted z jidelnicku poznejte, co dostanete), ja dal (smes lustenin), oboji dobre, k tomu sharujeme ryzi a chapati, nejake to pitivo, taky tam sedime pres hodinu, a pak vyrazime na nadrazi. Bereme opet cykloriksaka, nas po Varanasi nejobvyklejsi dopravni prostredek (ikdyz moc komfortni to neni, mista malo, porad mame pocit ze nas nekde vyklopi), a za chvili jsme na nadrazi. Casu mame pres hodinu, tak jeste sednem do nadrazky na neco k piti, pak davame sprchu na mistnich toaletach, a ubirame se na peron. Vlak prijel trochu pozde, no nevadi, vyrazime. V nasem "osmikupe" je krome nas jeden nemluvny pan a dva pary, jeden s ditetem (u Indu to parovani tezko poznat, zenske sedely pospolu, chlapi taky).
Rychle se stmiva, kolem devate rozkladame lehatka a na kute.
úterý 22. září 2009
sobota 19. září 2009
Sobota, 19. zari 2009
Je tady vikend a nas tri se pomalu preklapi do posledni tretiny, zatim to vychazi presne tak jak jsme si to naplanovali - prvni tyden Dilli-Ladakh-Dilli, druhy Dilli-Varanasi, a treti Varanasi-Bombaj.
Nas vlak mel (nasledkem srazky z kravou a nekolika dalsimi prostoji) zpozdeni, ktere ale prekvapive bylo jenom tri ctvrte hodiny, takze rano v pul seste nas probouzi ruch ve vlaku, vstavame, balime a za par minut zastavujeme ve Varanasi. Nachazime telefoni budku (sklenena kukan s nekolika telefony a jednim manazerem), za deset rupek volame na hotel, vysvetluji dle pokynu byvaleho domaciho vse co je potreba, a ikdyz jedine co slysim bylo "tourist office", mel jsem celkem jistotu ze pro nas opravdu nekdo dorazi.
Po dvaceti minutach sice zaciname byt trochu netrpelivi, ale bile odeny bosy chlapik nas nakonec nachazi, tahne k rikse a jedeme na hotel. Ubytujeme se, a jelikoz je neco po ctvrt na sedm, se po nezbytne hygiene a zapnuti klimatizace ubirame ke kratkemu spanku. Kolem devate vypina klimoska i ventilator, tak se zaciname sbirat a vyrazime do mesta. Sefik mistniho hotelu nam rika, ze to je normalni, ze mezi devatou a dvanactou rano proste nejde proud.
Z pokoje mame vyhled na Gangu, stoji nad jednim mistnim "ghatem", coz je v podstate jakekoliv misto, kde se da dostat k vode - molo, schody... Je to prave jeden ze dvou ghatu ve Varanasi, kde dochazi k ritualnim pohrbum a spalova mrtvol. Vychazime, hned se na nas nalepi nejaky mistni ktery nam vsechno mozne ukazuje, a zavede nas prakticky az k pecim v krematoriu.
Samozrejme to neni pruvodce, pracuje v mistni textilce a pres okno nam ukazuje nejake latky a stavy, nakonec nas vede do nejake "podnikove prodejny", to uz ale trillo razantne odmita (ma na to nejaky grif, mnohem snadneji se zbavuje ruzne chatry nez ja). Vyrazime po svych nekam ulici, ale nemame moc tuseni kam vlastne jdeme, chceme najit nejakou internetovou kavarnu a dopsat resty. To se nakonec dari, sice kvuli vypadku proudu jede jenom jeden pocitac, ale ve dvanact proud nabiha a mame kazdy svuj. Net je prekvapive rychly, takze neni problem cokoliv dopsat.
Z kavarny vyrazime hledat nejakou restauracku, jednu zajimave vyhlizejici (vchod je sice pres garaz motorek, ale vevnit to vypada tak ze by se zadna evropska luxusni restaurace nemusela stydet. Taky tady nikdo nebyl, ale ceny byly prijatelne, tak si zase davame nejake to kure, ja neco nazpusob rizota, trillo s nejakou tou omackou a k tomu ryzi. Bylo to dobre, vzhledem k vetsimu mnozstvi napoju a delsimu casu zde stravenemu platime i s dyskem petikilo.
Pred restauraci chytame riksaka, tentokrat cyklo, starsi pan, domlouvame se na triceti rupiich a vyrazime na hotel. Co cert nechtel, riksak zrejme neumel cist, protoze pres to, ze jsem mu vysvetlil nazev "ghatu" na kterem bydlime, i ukazal vizitku hotelu, nas zavezl k mostu pres Gangu na severu mesta. No co, asi to tak melo byt, prochazime se po jednotlivych ghatech, kdyz to nejde, tak ulickami, az dochazime k nasemu ghatu s hranici na spalovani mrtvol. Chodime klikatymi ulickami, az po dlouhych minutach zjistujeme, ze tohle neni nas spalovaci ghat, ale jiny (celkem jsou ve Varanasi dva), tak bereme dalsiho cykloriksaka a dorazime na nas hotel. Uz se stmiva, puvodni plan vyrazit vecer na lodicce po rece pada, nechavame na rano, jdeme se osprchovat a nahoru do restaurace. Ja si davam zase neco na zpusob rizota s kuretem, trillo chleba (pan) s ceskekem, k tomu pijeme co dum da a vyrazime na kute. V osm vstavat a na lodicku...
Nas vlak mel (nasledkem srazky z kravou a nekolika dalsimi prostoji) zpozdeni, ktere ale prekvapive bylo jenom tri ctvrte hodiny, takze rano v pul seste nas probouzi ruch ve vlaku, vstavame, balime a za par minut zastavujeme ve Varanasi. Nachazime telefoni budku (sklenena kukan s nekolika telefony a jednim manazerem), za deset rupek volame na hotel, vysvetluji dle pokynu byvaleho domaciho vse co je potreba, a ikdyz jedine co slysim bylo "tourist office", mel jsem celkem jistotu ze pro nas opravdu nekdo dorazi.
Po dvaceti minutach sice zaciname byt trochu netrpelivi, ale bile odeny bosy chlapik nas nakonec nachazi, tahne k rikse a jedeme na hotel. Ubytujeme se, a jelikoz je neco po ctvrt na sedm, se po nezbytne hygiene a zapnuti klimatizace ubirame ke kratkemu spanku. Kolem devate vypina klimoska i ventilator, tak se zaciname sbirat a vyrazime do mesta. Sefik mistniho hotelu nam rika, ze to je normalni, ze mezi devatou a dvanactou rano proste nejde proud.
Z pokoje mame vyhled na Gangu, stoji nad jednim mistnim "ghatem", coz je v podstate jakekoliv misto, kde se da dostat k vode - molo, schody... Je to prave jeden ze dvou ghatu ve Varanasi, kde dochazi k ritualnim pohrbum a spalova mrtvol. Vychazime, hned se na nas nalepi nejaky mistni ktery nam vsechno mozne ukazuje, a zavede nas prakticky az k pecim v krematoriu.
Samozrejme to neni pruvodce, pracuje v mistni textilce a pres okno nam ukazuje nejake latky a stavy, nakonec nas vede do nejake "podnikove prodejny", to uz ale trillo razantne odmita (ma na to nejaky grif, mnohem snadneji se zbavuje ruzne chatry nez ja). Vyrazime po svych nekam ulici, ale nemame moc tuseni kam vlastne jdeme, chceme najit nejakou internetovou kavarnu a dopsat resty. To se nakonec dari, sice kvuli vypadku proudu jede jenom jeden pocitac, ale ve dvanact proud nabiha a mame kazdy svuj. Net je prekvapive rychly, takze neni problem cokoliv dopsat.Z kavarny vyrazime hledat nejakou restauracku, jednu zajimave vyhlizejici (vchod je sice pres garaz motorek, ale vevnit to vypada tak ze by se zadna evropska luxusni restaurace nemusela stydet. Taky tady nikdo nebyl, ale ceny byly prijatelne, tak si zase davame nejake to kure, ja neco nazpusob rizota, trillo s nejakou tou omackou a k tomu ryzi. Bylo to dobre, vzhledem k vetsimu mnozstvi napoju a delsimu casu zde stravenemu platime i s dyskem petikilo.
Pred restauraci chytame riksaka, tentokrat cyklo, starsi pan, domlouvame se na triceti rupiich a vyrazime na hotel. Co cert nechtel, riksak zrejme neumel cist, protoze pres to, ze jsem mu vysvetlil nazev "ghatu" na kterem bydlime, i ukazal vizitku hotelu, nas zavezl k mostu pres Gangu na severu mesta. No co, asi to tak melo byt, prochazime se po jednotlivych ghatech, kdyz to nejde, tak ulickami, az dochazime k nasemu ghatu s hranici na spalovani mrtvol. Chodime klikatymi ulickami, az po dlouhych minutach zjistujeme, ze tohle neni nas spalovaci ghat, ale jiny (celkem jsou ve Varanasi dva), tak bereme dalsiho cykloriksaka a dorazime na nas hotel. Uz se stmiva, puvodni plan vyrazit vecer na lodicce po rece pada, nechavame na rano, jdeme se osprchovat a nahoru do restaurace. Ja si davam zase neco na zpusob rizota s kuretem, trillo chleba (pan) s ceskekem, k tomu pijeme co dum da a vyrazime na kute. V osm vstavat a na lodicku...
Patek, 18. zari 2009
Vstavame po osme, balime, a jelikoz primo v Agre uz nas nic nelaka, vydavame se na radu naseho domaciho do Fatehpur Sikri, byvaleho sidla mistnich maharadzu, nez dosla voda (aspon tak nam to tvrdili) a presidlili do Agry. Mistni autobusak je mirne chaotictejsi nez ty co jsme dosud videli, zadny jizdni rad, doptavame se a usedame do mensiho autobusu. Jakmile je autobus v podstate plny, vyrazime konduktor vybira 24 rp za osobu. Autobus neni, slusne receno, zrovna nejnovejsi a v nejlepsi kondici, klimatizaci obstarava otevrene okno, ale kdyz jedeme tak se to da. Asi za hodinu dvacet dorazime do Fatehpur Sikri, kde se na nas prilepi jeden otrava a vede nas do mesity, kde nas preda svemu "bratrovi", ktery v mesite "pracuje", neni to "pruvodce" a nebude chtit zadne "penize". Klasika.
Provede nas mesitou, ukazuje spravna mista k foceni, a nakonec nas samozrejme zavede ke stanku s "mramorovymi" slony, ktere vyrabi jeho "rodina". Snazi se nam neco vnutit, no stejne jsem si chtel nejakeho slonika koupit, takze jednoho celkem slusneho beru za 200 rupek. Podany prst se samozrejme snazi trestat utrzenim ruky, ale nic dalsiho uz nechceme a odchazime z mesity pryc. Palace ve Fatehpur Sikri jsou v celkem dobrem stavu, ale zacina se to strasne opakovat, posledni dny je to jeden palac/pevnost ve stejnem stylu za druhou, jak jsme zacli v Jodhpuru, Amber fort a Palace of Winds v Jaipuru, Agra fort a ted tohle... No prochazime, vracime se na autobusak a vracime se na hotel do Agry. Autobus byl tentokrat vetsi, kvalita mizerna, horko az z nas tece jako z krabicky sardinek.
Domaci nam dava tip na ubytovani ve Varanasi, nakonec nam ho vlastne cele zaridi, staci nam jenom zavolat z nadrazi po prijezdu a nekdo pro nas prijede. Varanasi je vyhlasene ruznymi fintami riksaku jak dovezt turistu do hotelu dle jeho volby, tj. tam kde dostane tucnou provizi, tomu se nam takhle podari vyhnout. Domaci nas jeste nechava umyt, coz je po dni stravenem v tom nepredstavitelnem horku vitana vzpruha.
Pred treti vyrazime riksou na nadrazi, ve ctyri nam ma jet vlak. Cekame asi hodinu v cekarne pro vyssi tridy, je tady solidni vetrani a prakticky zadni lidi. Nekolikrat se ptame ze ktereho nastupiste odjizdi nas vlak, pokazde se dozvidame ze z prvniho. Ve trictvrte na ctyri se samozrejme ozyva hlaseni vlak cislo 9569 do Varanasi prijede na nastupiste cislo tri :).
V nasem "oddeleni" pro osm lidi po odjezdu z Varanasi je dobrych ctrnact lidi, ale nakonec se to nejak utrepe a misto na spani mame. Jede s nami jedna Skotka, mesic uz ma za sebou a tyden ji jeste zbyva, vetsinu casu stravila v Ladakhu (neni se moc co divit). Je to doktorka, a to co tady vidi ji asi musi dost desit.
Kolem devate nekde srazi nas vlak kravu a stojime v poli, coz ma za hlavni nasledek prisun hmyzu vseho druhu do sviticiho vlaku, ale po rozjezdu a zhasnuti svetel se to lepsi. Ukladame se ke spanku, je sice strasne horko ale postupem casu se to lepsi, usiname.
Provede nas mesitou, ukazuje spravna mista k foceni, a nakonec nas samozrejme zavede ke stanku s "mramorovymi" slony, ktere vyrabi jeho "rodina". Snazi se nam neco vnutit, no stejne jsem si chtel nejakeho slonika koupit, takze jednoho celkem slusneho beru za 200 rupek. Podany prst se samozrejme snazi trestat utrzenim ruky, ale nic dalsiho uz nechceme a odchazime z mesity pryc. Palace ve Fatehpur Sikri jsou v celkem dobrem stavu, ale zacina se to strasne opakovat, posledni dny je to jeden palac/pevnost ve stejnem stylu za druhou, jak jsme zacli v Jodhpuru, Amber fort a Palace of Winds v Jaipuru, Agra fort a ted tohle... No prochazime, vracime se na autobusak a vracime se na hotel do Agry. Autobus byl tentokrat vetsi, kvalita mizerna, horko az z nas tece jako z krabicky sardinek.
Domaci nam dava tip na ubytovani ve Varanasi, nakonec nam ho vlastne cele zaridi, staci nam jenom zavolat z nadrazi po prijezdu a nekdo pro nas prijede. Varanasi je vyhlasene ruznymi fintami riksaku jak dovezt turistu do hotelu dle jeho volby, tj. tam kde dostane tucnou provizi, tomu se nam takhle podari vyhnout. Domaci nas jeste nechava umyt, coz je po dni stravenem v tom nepredstavitelnem horku vitana vzpruha.
Pred treti vyrazime riksou na nadrazi, ve ctyri nam ma jet vlak. Cekame asi hodinu v cekarne pro vyssi tridy, je tady solidni vetrani a prakticky zadni lidi. Nekolikrat se ptame ze ktereho nastupiste odjizdi nas vlak, pokazde se dozvidame ze z prvniho. Ve trictvrte na ctyri se samozrejme ozyva hlaseni vlak cislo 9569 do Varanasi prijede na nastupiste cislo tri :).
V nasem "oddeleni" pro osm lidi po odjezdu z Varanasi je dobrych ctrnact lidi, ale nakonec se to nejak utrepe a misto na spani mame. Jede s nami jedna Skotka, mesic uz ma za sebou a tyden ji jeste zbyva, vetsinu casu stravila v Ladakhu (neni se moc co divit). Je to doktorka, a to co tady vidi ji asi musi dost desit.
Kolem devate nekde srazi nas vlak kravu a stojime v poli, coz ma za hlavni nasledek prisun hmyzu vseho druhu do sviticiho vlaku, ale po rozjezdu a zhasnuti svetel se to lepsi. Ukladame se ke spanku, je sice strasne horko ale postupem casu se to lepsi, usiname.
čtvrtek 17. září 2009
Ctvrtek, 17. zari 2009
Vyrazime z hotelu po sedme, preplacime riksaka ale nechce se nam smlouvat, ve ctvrt na osm jsme na nadrazi. Bus nam jede v osm, tak jeste kupujeme neco k snidani, noviny (2 rp - Times of India), pred osmou bus prijizdi a vyrazime.
Cestou jednou zastavujeme na svacinu, jednou na nejake vetsi zastavce a pred jednou dorazime do Agry. Bus zastavil primo pred nami vytipovanym hotelem Sakura (a doporucenym vcerejsim riksakem). Hotel je v rekonstrukci, ale ubytovat se lze (ale vypada to, ze jsme tady prakticky sami), i obed si muzeme dat (mistni sefik doporucil nejake kure na masle, bylo to fakt dobre, donesl nam k priboru (vidlicka a lzicka) i nuz). Cesko zna, pomaha ceskym cestovkam s organizaci ubytovani v Indii (o tom o par odstavcu nize).
Za 250 nam doporuci riksaka Wikiho, ten nas veze k pevnosti, tam na nas ceka, my ji prochazime, tradicne tam nic moc neni, hromada prazdnych mistnosti, nejake pekne zahonky a posekane travniky. Pak jedem k hlavni indicke pamatce - Taj Mahalu. Je to opravdu hodne zarazeni mezi novych sedm divu sveta, nadhera, prochazime se pred zapadem slunce asi dve hodiny po arealu. Jakozto zahranicni turisti jsme za sve penize (750 rp) dostali "zdarma" kazdy pullitrovou lahev (teple) vody a navleky, ktere se mi roztrhly, tak jsem musel chodit (jako mistni) v nejblizsim okoli Taj Mahalu bos (jako mistni).
Cestou na hotel si riksak neodpustil zastavku v tovarne na vyrobky z mramoru, vysvetlili nam procedury jakymi se pripravuji zejmena desky stolu, vse pomoci stejnych technik pouzitych i pri stavbe Taj Mahalu. Samozrejme je jejich hlavnim cilem prodat, to se jim moc nedari :-), tak nas vedou do dalsi mistnosti s ruznymi levnejsimi kousky, kde si taky nic nevybirame, a kdyz nas vedou do treti mistnosti s latkama, tretkama... tak trillo razantne odmitne do mistnosti vubec vstoupit a rychle odchazime.
Prijizdime zpet na hotel, po kratkem odpocinku si davame veceri (trillo si dal dve chlebove placky plnene syrem, ja nejakou tu cinu s nudlema), mezitim mistni zamestnanci davaji dohromady pocitac (nez jsme objeli mesto, tak stihli vymalovat recepci), tak k nemu usedame a dopisujeme resty. Program na zitrek je znacne nejisty, kazdopadne ve ctyri odpoledne budeme muset dorazit na nadrazi, vyrazime pres noc do Varanasi.
Update (tohle bude zajimat predevsim kolegy z OSU, ale zajimave to bude i pro vsechny ostatni): Zapomeli jsme na jednu zajimavou historku, nekde nahore jsem psal, ze nas domaci, starsi pan, majitel hotelu, pomaha ceskym cestovkam organizovat ubytovani v Indii. Znovu se o tom zminil, kdyz jsme se vratili z projizdky po meste. Ukazoval: Ted tady mam tri slozky... Trillo kouka na horni slozku, na ni velkym napisem "Vilem Novak..." a rika domacimu: "Novak is very common czech surname..." a ja mezitim kouknu na slozku poradne, a ctu "Vilem Novak, Irina Perfilijeva" (pro ty co s nama nechodili na Osu - Irina Perfiljeva byla nase profesorka na Vycislitelnost a slozitost, Vilem Novak je jeji kolega z katedry, ktery nas ale nikdy neucil). Cele to vysvetlujeme domacimu a nestacime se divit, jaky je ten svet jedna velka globalni vesnice.
Cestou jednou zastavujeme na svacinu, jednou na nejake vetsi zastavce a pred jednou dorazime do Agry. Bus zastavil primo pred nami vytipovanym hotelem Sakura (a doporucenym vcerejsim riksakem). Hotel je v rekonstrukci, ale ubytovat se lze (ale vypada to, ze jsme tady prakticky sami), i obed si muzeme dat (mistni sefik doporucil nejake kure na masle, bylo to fakt dobre, donesl nam k priboru (vidlicka a lzicka) i nuz). Cesko zna, pomaha ceskym cestovkam s organizaci ubytovani v Indii (o tom o par odstavcu nize).
Za 250 nam doporuci riksaka Wikiho, ten nas veze k pevnosti, tam na nas ceka, my ji prochazime, tradicne tam nic moc neni, hromada prazdnych mistnosti, nejake pekne zahonky a posekane travniky. Pak jedem k hlavni indicke pamatce - Taj Mahalu. Je to opravdu hodne zarazeni mezi novych sedm divu sveta, nadhera, prochazime se pred zapadem slunce asi dve hodiny po arealu. Jakozto zahranicni turisti jsme za sve penize (750 rp) dostali "zdarma" kazdy pullitrovou lahev (teple) vody a navleky, ktere se mi roztrhly, tak jsem musel chodit (jako mistni) v nejblizsim okoli Taj Mahalu bos (jako mistni).
Cestou na hotel si riksak neodpustil zastavku v tovarne na vyrobky z mramoru, vysvetlili nam procedury jakymi se pripravuji zejmena desky stolu, vse pomoci stejnych technik pouzitych i pri stavbe Taj Mahalu. Samozrejme je jejich hlavnim cilem prodat, to se jim moc nedari :-), tak nas vedou do dalsi mistnosti s ruznymi levnejsimi kousky, kde si taky nic nevybirame, a kdyz nas vedou do treti mistnosti s latkama, tretkama... tak trillo razantne odmitne do mistnosti vubec vstoupit a rychle odchazime.
Prijizdime zpet na hotel, po kratkem odpocinku si davame veceri (trillo si dal dve chlebove placky plnene syrem, ja nejakou tu cinu s nudlema), mezitim mistni zamestnanci davaji dohromady pocitac (nez jsme objeli mesto, tak stihli vymalovat recepci), tak k nemu usedame a dopisujeme resty. Program na zitrek je znacne nejisty, kazdopadne ve ctyri odpoledne budeme muset dorazit na nadrazi, vyrazime pres noc do Varanasi.
Update (tohle bude zajimat predevsim kolegy z OSU, ale zajimave to bude i pro vsechny ostatni): Zapomeli jsme na jednu zajimavou historku, nekde nahore jsem psal, ze nas domaci, starsi pan, majitel hotelu, pomaha ceskym cestovkam organizovat ubytovani v Indii. Znovu se o tom zminil, kdyz jsme se vratili z projizdky po meste. Ukazoval: Ted tady mam tri slozky... Trillo kouka na horni slozku, na ni velkym napisem "Vilem Novak..." a rika domacimu: "Novak is very common czech surname..." a ja mezitim kouknu na slozku poradne, a ctu "Vilem Novak, Irina Perfilijeva" (pro ty co s nama nechodili na Osu - Irina Perfiljeva byla nase profesorka na Vycislitelnost a slozitost, Vilem Novak je jeji kolega z katedry, ktery nas ale nikdy neucil). Cele to vysvetlujeme domacimu a nestacime se divit, jaky je ten svet jedna velka globalni vesnice.
Streda, 16. zari 2009
V poslednich par dnech mame problem s pripojenim k netu, takze se budu snazit byt strucnejsi a dopsat stredu a ctvrtek.
Snidame v hotelove stresni restauraci, a v devet vyrazime s nasim riksakem do ulic. Jako prvni navstevujeme Palace of Winds, dale k parku s ruznymi stavbami pro astronomicka pozorovani (Jantar Mantar), pokracujeme k tzv. Monkey Temple, oficialne Temple of Sun, kde kupujeme nejake buraky a krmime opice.
Dalsi zastavka je Amber Fort za mestem, obrovsky komplex na kopci, ze ktereho poradna cast je zpristupnena, prochazime minimalne hodinu a vracime se k riksakovi. Domlouvame se s nim, ze nam zastavi u palace na jezere, kde je moznost projizdky na slonu.
Jedeme asi 15 minut kolecko stredem triproude hlavni vypadovky na sever z mesta, platime za celou srandu 400 rp plus celkem asi stovku baksisne ridicovi, pomahacovi, chlapikovi co nam k ceste vyhraval... No stalo to za to, za ty penize bychom se se slonem v evrope mohli leda tak vyfotit.
Vracime se zpet na hotel, ridic nam dava informace o ubytovani v Agre (ktere se pozdeji hodi), jdeme se trochu umyt a vyrazime do ulic na veceri a na internet.
Jdeme jinudy nez vcera, takovou trochu mene (rozumej vubec) turisty navstevovanou cast mesta, trochu experimentujeme, u jednoho stanku zrovna vytahuji chlebove placky z pece (tandoori bread), kupujeme dve jeste horke ze se nedaji drzet a po ceste je do sebe ladujeme. Jedna za pet rupii, no neberte to. Pak zkousime stavu z cukrove trtiny (7 rupek za sklenicku) - chutnalo to jako vymackana sladka trava :), a pak jeste sklenicku ananasove stavy za 6 (u nas bychom asi rekli "ananasovy fresh").
U autobusaku potkavame naseho riksaka, smeruje nas do internetove kavarny, ale tam je ponekud zahuleno, horko a strasne pomaly net. Vracime se na hotel, tam net ale zase nefunguje (DNS server nepreklada adresy), takze blog musi pockat. Jdeme se nahoru najist, davame jakesi Afghani chicken.
Jdeme spat, dalsi dil za chvili.
Snidame v hotelove stresni restauraci, a v devet vyrazime s nasim riksakem do ulic. Jako prvni navstevujeme Palace of Winds, dale k parku s ruznymi stavbami pro astronomicka pozorovani (Jantar Mantar), pokracujeme k tzv. Monkey Temple, oficialne Temple of Sun, kde kupujeme nejake buraky a krmime opice.
Dalsi zastavka je Amber Fort za mestem, obrovsky komplex na kopci, ze ktereho poradna cast je zpristupnena, prochazime minimalne hodinu a vracime se k riksakovi. Domlouvame se s nim, ze nam zastavi u palace na jezere, kde je moznost projizdky na slonu.
Jedeme asi 15 minut kolecko stredem triproude hlavni vypadovky na sever z mesta, platime za celou srandu 400 rp plus celkem asi stovku baksisne ridicovi, pomahacovi, chlapikovi co nam k ceste vyhraval... No stalo to za to, za ty penize bychom se se slonem v evrope mohli leda tak vyfotit.
Vracime se zpet na hotel, ridic nam dava informace o ubytovani v Agre (ktere se pozdeji hodi), jdeme se trochu umyt a vyrazime do ulic na veceri a na internet.
Jdeme jinudy nez vcera, takovou trochu mene (rozumej vubec) turisty navstevovanou cast mesta, trochu experimentujeme, u jednoho stanku zrovna vytahuji chlebove placky z pece (tandoori bread), kupujeme dve jeste horke ze se nedaji drzet a po ceste je do sebe ladujeme. Jedna za pet rupii, no neberte to. Pak zkousime stavu z cukrove trtiny (7 rupek za sklenicku) - chutnalo to jako vymackana sladka trava :), a pak jeste sklenicku ananasove stavy za 6 (u nas bychom asi rekli "ananasovy fresh").
U autobusaku potkavame naseho riksaka, smeruje nas do internetove kavarny, ale tam je ponekud zahuleno, horko a strasne pomaly net. Vracime se na hotel, tam net ale zase nefunguje (DNS server nepreklada adresy), takze blog musi pockat. Jdeme se nahoru najist, davame jakesi Afghani chicken.
Jdeme spat, dalsi dil za chvili.
středa 16. září 2009
Utery, 15. zari 2009
Budik v sedm zvoni, davame se trochu dohromady, balime a po pul osme vyrazime z hotelu. O riksaky neni nikdy nouze, ekonomicky receno nabidka prevysuje poptavku, takze hned u vchodu z hotelu se nam nabizi za tricet rupek jeden deda. Presne tuhle cenu jsem si predstavoval, nema ani cenu smlouvat, vyrazime na autobusak.
Nas autobus A/C 8:15 do Jaipuru je na miste, zase nejlepsi kousek na celem nadrazi, podobny typ jako predtim z Manali (vlastne uvnitr vypada uplne stejne). Vyrazime na cas, cesta vede ze zacatku dost fadni krajinou, takova savana, pak se to trochu meni, obcas se na obzoru objevi kopecek, pribyvaji mestecka. Po dvou hodinach stojime na odpocivadle, davame si nejake pecivo a caj k snidani. Po asi dalsich dvou hodinach pred Ajmerem stojime na kolejich u zavor, asi udalost, na ceste se dvema pruhy (1 a 1) stoji pred zavorou auta ve ctyrech pruzich, v protismeru totez. Cekame minimalne pet, mozna i o par minut vic, nez vlak prijede, neni dlouhy a tak je rychle pryc, pak jeste par minut nez se zavory zvednou... A pak prijde docela zajimavy mumraj a souboj kudy ze slamastyky ven. Docela zajimave, vsichni by chteli jet, nikdo nema kam a kudy. V Ajmeru zajizdime na autobusak, docela nas to zdrzi, ale pak uz je do Jaipuru dalnice (tri pruhy v kazdem smeru, mytne), takze cesta docela ubiha. Snad do Agry povede taky :-).
Dorazime asi po sedmi hodinach od startu, na autobusaku v Jaipuru kupujeme listky na ctvrtek rano do Agry, a vyrazime na stanoviste riksaku. Ti se o nas doslova perou, jeden sikovny nas zatahne k predplatne boude, kde platime tricet rupek, a uz si to padime k hotelu Pearl Palace, nejlepsi pomer pokoje cena/vykon co jsme zatim meli - klimatizace funguje, sprcha sprchuje, tece i tepla voda, pokoj je cistoucky, koupelna taky, velka telka... Cestou nam riksak nabidl, ze nam udela nocni projizdku po meste za stovku, tomu neodolame. Ve stresni hotelove restauraci davame nejake to jidlo (hodne pozdni obed) a na sestou schazime dolu, kde uz na nas ceka nas riksak. Predava nas svemu bratrovi, ktery nas vozi dve hodiny po meste, se dvema zastavkama - u nejakeho hinduistickecho chramu (kde nas pravda spis zajimaji opice nez osmiruci sloni), a pak do tovarny na luxusni textil. Ukazujou nam postupy vyroby ruznych tkanin, prikryvek na postel, nastenych dekoraci, nektere jsou opravdu krasne, mit prachy a kam je dat... Nejvic nas zaujaly obleky, chlapik tvrdi ze prodavaji latky Armanimu, a ze nam ze stejne latky pres noc spichne jejich krejci oblek na miru. Ceny nejsou spatne, ale nemame zrovna budget na oblek, ani na prikryvku na postel, tak odmitame.
Dopravni spicka v Jaipuru je zrejme kolem osme vecer, jedeme misty rychosti tri metry za minutu. Dorazime na hotel, ale moc se nezdrzime a jdeme ven hledat nejakou non-veg restauraci. Trochu nam to trva, vybira trillo a ten ma mlsny jazycek, ale nakonec jdeme do nejakeho podniku s nazvem "Fresh Chicken neco", kde se sice docela draho (na mistni pomery), za to velmi chutne, dosyta nadlabneme.
Internetovou kavarnu uz zadnou po ceste nevidime, sazime na hotel, ale auha - zdejsi kavarna je ponekud bez netu tak pisu az dalsi den rano. Chvili jeste koukame na telku a jdeme spat. Zitra vstavam casneji abych dopsal blog (trillo se musi vyspinkat do ruzova), rano chceme zajit nahoru do restaurace na snidani a pak na devet mame domluveneho naseho dvorniho riksaka na celodenni projizdku po mestskych pamatkach za 350 rupek.
Nas autobus A/C 8:15 do Jaipuru je na miste, zase nejlepsi kousek na celem nadrazi, podobny typ jako predtim z Manali (vlastne uvnitr vypada uplne stejne). Vyrazime na cas, cesta vede ze zacatku dost fadni krajinou, takova savana, pak se to trochu meni, obcas se na obzoru objevi kopecek, pribyvaji mestecka. Po dvou hodinach stojime na odpocivadle, davame si nejake pecivo a caj k snidani. Po asi dalsich dvou hodinach pred Ajmerem stojime na kolejich u zavor, asi udalost, na ceste se dvema pruhy (1 a 1) stoji pred zavorou auta ve ctyrech pruzich, v protismeru totez. Cekame minimalne pet, mozna i o par minut vic, nez vlak prijede, neni dlouhy a tak je rychle pryc, pak jeste par minut nez se zavory zvednou... A pak prijde docela zajimavy mumraj a souboj kudy ze slamastyky ven. Docela zajimave, vsichni by chteli jet, nikdo nema kam a kudy. V Ajmeru zajizdime na autobusak, docela nas to zdrzi, ale pak uz je do Jaipuru dalnice (tri pruhy v kazdem smeru, mytne), takze cesta docela ubiha. Snad do Agry povede taky :-).
Dorazime asi po sedmi hodinach od startu, na autobusaku v Jaipuru kupujeme listky na ctvrtek rano do Agry, a vyrazime na stanoviste riksaku. Ti se o nas doslova perou, jeden sikovny nas zatahne k predplatne boude, kde platime tricet rupek, a uz si to padime k hotelu Pearl Palace, nejlepsi pomer pokoje cena/vykon co jsme zatim meli - klimatizace funguje, sprcha sprchuje, tece i tepla voda, pokoj je cistoucky, koupelna taky, velka telka... Cestou nam riksak nabidl, ze nam udela nocni projizdku po meste za stovku, tomu neodolame. Ve stresni hotelove restauraci davame nejake to jidlo (hodne pozdni obed) a na sestou schazime dolu, kde uz na nas ceka nas riksak. Predava nas svemu bratrovi, ktery nas vozi dve hodiny po meste, se dvema zastavkama - u nejakeho hinduistickecho chramu (kde nas pravda spis zajimaji opice nez osmiruci sloni), a pak do tovarny na luxusni textil. Ukazujou nam postupy vyroby ruznych tkanin, prikryvek na postel, nastenych dekoraci, nektere jsou opravdu krasne, mit prachy a kam je dat... Nejvic nas zaujaly obleky, chlapik tvrdi ze prodavaji latky Armanimu, a ze nam ze stejne latky pres noc spichne jejich krejci oblek na miru. Ceny nejsou spatne, ale nemame zrovna budget na oblek, ani na prikryvku na postel, tak odmitame.
Dopravni spicka v Jaipuru je zrejme kolem osme vecer, jedeme misty rychosti tri metry za minutu. Dorazime na hotel, ale moc se nezdrzime a jdeme ven hledat nejakou non-veg restauraci. Trochu nam to trva, vybira trillo a ten ma mlsny jazycek, ale nakonec jdeme do nejakeho podniku s nazvem "Fresh Chicken neco", kde se sice docela draho (na mistni pomery), za to velmi chutne, dosyta nadlabneme.
Internetovou kavarnu uz zadnou po ceste nevidime, sazime na hotel, ale auha - zdejsi kavarna je ponekud bez netu tak pisu az dalsi den rano. Chvili jeste koukame na telku a jdeme spat. Zitra vstavam casneji abych dopsal blog (trillo se musi vyspinkat do ruzova), rano chceme zajit nahoru do restaurace na snidani a pak na devet mame domluveneho naseho dvorniho riksaka na celodenni projizdku po mestskych pamatkach za 350 rupek.
pondělí 14. září 2009
Pondeli, 14. zari 2009
Dodatek k predchozimu dni: Tak, z kavarny jsme vypadli, vzali na hotelu bagly, a vyrazili do ulic hledat riksu. Prvni pokus s cyklorikskou nevysel, kdyz slysel Old Delhi station tak se mu jemne podlomila kolena a zavrtel hlavou, tak jsme dalsi cyklose uz nezkouseli. Jak na potvoru po bazaru zrovna nejezdily zadne volne normalni motorizovane (vsechny v Dilli povinne na CNG, i busy a taxiky) rikse, takze jsme museli slapat pesky az k novodillijskemu nadrazi. Tam na nas vykrikovali taxy jako 250, kdyz jsme se na to vesele usmali, tak rekli "kolik chcete platit?" a ja na to "pade", tak nas poslal autobusem... no nakonec po trose vyjednavani jedeme s jednim belovlasym dedou za 90 rupek. Deda to hnal zajimave, nejdriv nejak po hlavnich cestach pres Connaught Place, a pak krivolakym ulickama stareho Dilli kteryma jsme prochazeli pres den. Za dvacet minut jsme byli tam.
Jelikoz jedeme lepsi tridou SL (sleeper class), mame narok na vstup do cekarny pro prvni tridu (ikdyz jako asi jedine belochy by nam nemel nikdo nervy kontrolovat jizdenku). Na mistnich toaletach objevujeme i sprchy (resp. neco tomu velmi podobneho), coz trilla nenechava zcela chladnym (resp. nenechava ho to upocenym a dela ho to zcela chladnym), takze jednu ze sprch predelava k obrazu svemu (a posleze memu).
Koupime nejake orisky do vlaku, nejake piti a vyrazime. Mame vagon S7, lehatka 1 a 2, usedame, za chvili je trochu poprask, protoze kdosi se jal precislovat vagony a z naseho se stava S6, tak musime o vuz dal. Tam uz je vyvesen seznam cestujicich v cele s nami, takze no problemo, nastupujeme, chvilku vyckavame, rozjizdime se... V "kupe" je nas osm, tri lehatka po stranach jako v nasich vlacich, dva lehatka podel vlaku v chodbicce. "Kupe" nejsou nejak oddelena, podobne jako v ruskych vlacich (aspon co vim, nikdy jsem v rusku nebyl). Je horko, ale vetrani funguje dobre, na strope jsou vetraky... V kupe jedeme s jednim filozofujicim starsim panem a jeho synem, kteri obstojne mluvi anglicky, tak se z pocatku trochu rozpovidame (klasicky vysvetlujeme ze se rozpadlo ceskoslovensko, ze to je nekde u nemecka (to znaji, byli ve frankfurtu), o svycarsku deda prohlasil ze je to raj na zemi (coz vzhledem k miste jeho soucasneho pobytu asi opravdu je), atd.).
Rozkladame prostredni luzko (ve dne slouzi jako operadlo), a jdeme na kute. Spime celkem dobre, prvni jizda vlakem (jeste budou dve) probehla uspesne. Rano vstavame kolem sedme, po osme dorazime do cilove stanice Jodhpur.
Relativne dobre vyspani vyrazime do predem vytipovaneho hotelu Govind (prakticky pres ulici), vybirame mezi pokojem s (450) nebo bez (700) klimatizace, klimoska nakonec vitezi. Vyrazime do mesta riksakem na Mehrangahr Fort (nebo tak nejak se to pise), obrovsky pevnostni komplex, sidlo mistnich radzu (v podstate funguje dodnes, ale dnesni radza se prestehoval nekam bokem aby zpristupnil objekt verejnosti (pokrocily to clovek, inu, Rajastan).
Dostavame (v cene, za zalohu, dal jsem jim cesky ridicak) audiopruvodce, prochazime asi dve hodiny celou pevnosti. Opravdu stoji za videni, jedna z nejzajimavejsich veci ktere jsme zatim videli (taky hlavne kvuli ni jsme do Jodhpuru zajizdeli, nic moc vic tady neni). Pri odevzdavani pruvodcu je maly problem, odevzdavaji se jinde nez berou, a muj ridicak jeste nedorazil. Tak davame obcerstveni v hradni kavarne (dve deci mango dzusu, resp. trillo ice tea) za nekrestanskych 12 korun. Ridicak je nalezen, vracen a my se vydavame pod pevnost. Tam nejaky manik vyrabi macetou kokosy s brckem, stavim se k tomu ostychave, ale za dvacet rupek no nekup to, trillo prekecava, tak taky jeden beru. Chtelo by to vychladit, bylo by to lepsi.
Dolu z pevnosti jdeme pesky pres stare mesto, cestu nam znacne zneprijemnuje neustale volani "hello" - to by jeste nevadilo, pak "give money" ze strany malych deti, to by jeste taky slo, ale vylozene srat nas zacali dva klucinove, kteri nas pronasledovali aspon kilometr ulickama a hulakali na cele kolo "give ten rupiiiiis". No nakonec to vzdali, my dochazime na hlavni ulici, davame si Thali (uz jsme to jedli jednou, ale nemohl jsem si na ten nazev vzpomenout) - velky plechovy talir, na nem asi sest misek s ruznyma pochoutkama, k tomu chapati, pak nejaka zelenina okolo... tentokrat za vselidovych 70 rp (zase nejdrazsi jidlo co tam meli, za bratru 28 Kc), k tomu dost piti, takze se dostavame na dve stovky.
Vyrazime na autobusak koupit listek do Jaipuru na zitra rano, to neni az takovy problem, rozlustil jsem jizdni rad v Hindi, mel radost ze mi ty hodinu uceni konecne k necemu byly, v zapeti trillo nasel anglicky :-), jedeme klimatizovanym busem v zitra rano v 8:15, melo by to trvat takovych 6-7 hodin.
Je strasne horko, takze koncime s dnesnim chozenim a bereme riksaka za 20 rp k mistnim zahradam, ktere jsou domovem (cituji RG) depresivni mestske ZOO. To celkem odpovida, nejen ze je mala a uzasne neprehledna - v parku je asi 6 kruhu, v kazdem jedna cast zoo, park jako takovy je volne pristupny, do zoo se plati, takze porad pri vstupu ukazujete listek, navic porad hledame dookola vchod... uz to je depresivni. Navic ty zvirata v teplotach splhajicim ke ctyricitce taky vypadaji hodne depresivne, v depresivnich pribytcich... Nejlip jeste vypadali ptaci, tech je hodne v jedne velke voliere, pak jsme videli spiciho tygra a par opic, pak nejake srnky a danky.
Konec srandy, jdeme na net psat blog... no prvni kavarna do ktere jsme vlezli stala za vsechny prachy - otevrit facebook trvalo pet minut. Po onech peti minutach to vzdavame, sedame na riksaka a mirime na hotel. Davame sprchu a kratky relax, a schazime dolu do netove kavarny. Tady uz net fici dobre. Hlavnim cilem dne je koupit jizdenky na patecni vecer z Agry do Varanasi, na nedeli vecer do Jalgaonu, a pak letenku na sobotu pred odjezdem z Goa do Bombaje. Tim se nam jasne vytycila cesta presne podle puvodniho harmonogramu, takze uz nemame moc kam uhnout (a to teda ani nechceme). Na Bombaj nam moc casu nezbyde, ale pri predstave ze je to takove druhe Dilli, toho neni moc co litovat. Jeden den bude muset stacit. Vyhodu to ma taky v tom, ze do Bombaje nepojedem vlakem, tudiz asi neuvidime slumy a nepokazime si prozatimni dojem o Indii (pravda Incredible India to zrovna neni, ale da se).
Listky se koupit podarilo (vsechno pres net, vydelat mistnim taskarum - na kazdem rohu je train/bus/air booking office - nedame), letenku taky (na to ze to leti za uz 12 dni, tak cena 760 korun na osobu nezni tak zle :-)), zitra rano frcime do Jaipuru, tam budem asi dve noci (nebo jednu a pojedeme do Agry, uvidime jak to vyjde).
A pohadky je (pro dnesek) konec.
Update:
Davame jeste jidlo v restauraci nad hotelem s vyhledem na pevnost, ktera bohuzel neni osvetlena, tak vidime jenom nezretelnou siluetu a tri svitici okna (asi na WC nekdo zapomel zhasnout). Ja zkousim zase pizzu, za moc to nestalo, slibuju ze to bylo naposled, trillo jedl uz ani nevim co. Nastavit budika na sedmou a spat.
Jelikoz jedeme lepsi tridou SL (sleeper class), mame narok na vstup do cekarny pro prvni tridu (ikdyz jako asi jedine belochy by nam nemel nikdo nervy kontrolovat jizdenku). Na mistnich toaletach objevujeme i sprchy (resp. neco tomu velmi podobneho), coz trilla nenechava zcela chladnym (resp. nenechava ho to upocenym a dela ho to zcela chladnym), takze jednu ze sprch predelava k obrazu svemu (a posleze memu).
Koupime nejake orisky do vlaku, nejake piti a vyrazime. Mame vagon S7, lehatka 1 a 2, usedame, za chvili je trochu poprask, protoze kdosi se jal precislovat vagony a z naseho se stava S6, tak musime o vuz dal. Tam uz je vyvesen seznam cestujicich v cele s nami, takze no problemo, nastupujeme, chvilku vyckavame, rozjizdime se... V "kupe" je nas osm, tri lehatka po stranach jako v nasich vlacich, dva lehatka podel vlaku v chodbicce. "Kupe" nejsou nejak oddelena, podobne jako v ruskych vlacich (aspon co vim, nikdy jsem v rusku nebyl). Je horko, ale vetrani funguje dobre, na strope jsou vetraky... V kupe jedeme s jednim filozofujicim starsim panem a jeho synem, kteri obstojne mluvi anglicky, tak se z pocatku trochu rozpovidame (klasicky vysvetlujeme ze se rozpadlo ceskoslovensko, ze to je nekde u nemecka (to znaji, byli ve frankfurtu), o svycarsku deda prohlasil ze je to raj na zemi (coz vzhledem k miste jeho soucasneho pobytu asi opravdu je), atd.).
Rozkladame prostredni luzko (ve dne slouzi jako operadlo), a jdeme na kute. Spime celkem dobre, prvni jizda vlakem (jeste budou dve) probehla uspesne. Rano vstavame kolem sedme, po osme dorazime do cilove stanice Jodhpur.
Relativne dobre vyspani vyrazime do predem vytipovaneho hotelu Govind (prakticky pres ulici), vybirame mezi pokojem s (450) nebo bez (700) klimatizace, klimoska nakonec vitezi. Vyrazime do mesta riksakem na Mehrangahr Fort (nebo tak nejak se to pise), obrovsky pevnostni komplex, sidlo mistnich radzu (v podstate funguje dodnes, ale dnesni radza se prestehoval nekam bokem aby zpristupnil objekt verejnosti (pokrocily to clovek, inu, Rajastan).
Dostavame (v cene, za zalohu, dal jsem jim cesky ridicak) audiopruvodce, prochazime asi dve hodiny celou pevnosti. Opravdu stoji za videni, jedna z nejzajimavejsich veci ktere jsme zatim videli (taky hlavne kvuli ni jsme do Jodhpuru zajizdeli, nic moc vic tady neni). Pri odevzdavani pruvodcu je maly problem, odevzdavaji se jinde nez berou, a muj ridicak jeste nedorazil. Tak davame obcerstveni v hradni kavarne (dve deci mango dzusu, resp. trillo ice tea) za nekrestanskych 12 korun. Ridicak je nalezen, vracen a my se vydavame pod pevnost. Tam nejaky manik vyrabi macetou kokosy s brckem, stavim se k tomu ostychave, ale za dvacet rupek no nekup to, trillo prekecava, tak taky jeden beru. Chtelo by to vychladit, bylo by to lepsi.
Dolu z pevnosti jdeme pesky pres stare mesto, cestu nam znacne zneprijemnuje neustale volani "hello" - to by jeste nevadilo, pak "give money" ze strany malych deti, to by jeste taky slo, ale vylozene srat nas zacali dva klucinove, kteri nas pronasledovali aspon kilometr ulickama a hulakali na cele kolo "give ten rupiiiiis". No nakonec to vzdali, my dochazime na hlavni ulici, davame si Thali (uz jsme to jedli jednou, ale nemohl jsem si na ten nazev vzpomenout) - velky plechovy talir, na nem asi sest misek s ruznyma pochoutkama, k tomu chapati, pak nejaka zelenina okolo... tentokrat za vselidovych 70 rp (zase nejdrazsi jidlo co tam meli, za bratru 28 Kc), k tomu dost piti, takze se dostavame na dve stovky.
Vyrazime na autobusak koupit listek do Jaipuru na zitra rano, to neni az takovy problem, rozlustil jsem jizdni rad v Hindi, mel radost ze mi ty hodinu uceni konecne k necemu byly, v zapeti trillo nasel anglicky :-), jedeme klimatizovanym busem v zitra rano v 8:15, melo by to trvat takovych 6-7 hodin.
Je strasne horko, takze koncime s dnesnim chozenim a bereme riksaka za 20 rp k mistnim zahradam, ktere jsou domovem (cituji RG) depresivni mestske ZOO. To celkem odpovida, nejen ze je mala a uzasne neprehledna - v parku je asi 6 kruhu, v kazdem jedna cast zoo, park jako takovy je volne pristupny, do zoo se plati, takze porad pri vstupu ukazujete listek, navic porad hledame dookola vchod... uz to je depresivni. Navic ty zvirata v teplotach splhajicim ke ctyricitce taky vypadaji hodne depresivne, v depresivnich pribytcich... Nejlip jeste vypadali ptaci, tech je hodne v jedne velke voliere, pak jsme videli spiciho tygra a par opic, pak nejake srnky a danky.
Konec srandy, jdeme na net psat blog... no prvni kavarna do ktere jsme vlezli stala za vsechny prachy - otevrit facebook trvalo pet minut. Po onech peti minutach to vzdavame, sedame na riksaka a mirime na hotel. Davame sprchu a kratky relax, a schazime dolu do netove kavarny. Tady uz net fici dobre. Hlavnim cilem dne je koupit jizdenky na patecni vecer z Agry do Varanasi, na nedeli vecer do Jalgaonu, a pak letenku na sobotu pred odjezdem z Goa do Bombaje. Tim se nam jasne vytycila cesta presne podle puvodniho harmonogramu, takze uz nemame moc kam uhnout (a to teda ani nechceme). Na Bombaj nam moc casu nezbyde, ale pri predstave ze je to takove druhe Dilli, toho neni moc co litovat. Jeden den bude muset stacit. Vyhodu to ma taky v tom, ze do Bombaje nepojedem vlakem, tudiz asi neuvidime slumy a nepokazime si prozatimni dojem o Indii (pravda Incredible India to zrovna neni, ale da se).
Listky se koupit podarilo (vsechno pres net, vydelat mistnim taskarum - na kazdem rohu je train/bus/air booking office - nedame), letenku taky (na to ze to leti za uz 12 dni, tak cena 760 korun na osobu nezni tak zle :-)), zitra rano frcime do Jaipuru, tam budem asi dve noci (nebo jednu a pojedeme do Agry, uvidime jak to vyjde).
A pohadky je (pro dnesek) konec.
Update:
Davame jeste jidlo v restauraci nad hotelem s vyhledem na pevnost, ktera bohuzel neni osvetlena, tak vidime jenom nezretelnou siluetu a tri svitici okna (asi na WC nekdo zapomel zhasnout). Ja zkousim zase pizzu, za moc to nestalo, slibuju ze to bylo naposled, trillo jedl uz ani nevim co. Nastavit budika na sedmou a spat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
