Probouzim se v sedm, trillo spi, plan je vztavat az v devet ale me se uz spat nechce. Rozbaluji a zacitam cist suvenyr ktery jsem koupil vcera vecer na trhu - posledni hit od Dana Browna - The Last Symbol. Po devate zaciname balit a v deset vyrazime. Batohy nechavame na recepci, domlouvame taxika na devatou vecerni a jdeme ke Gateway of India, odkud jezdi lode na Elephanta Island, kde jsou dalsi "jeskyne". Prochazime, je to spis takova ochutnavka, upoutavka na Ajantu a Elloru, a jedeme zpatky. Kazda cesta lodi trva pres hodinu, takze se vracime po druhe, prochazime trochu centrum (Colabu) a zaciname hledat netovou kavarnu, coz tedy na prvni pokus moc nevychazi, sice se podarilo dopsat predvcerejsi clanek, ale s vypetim vsech sil, navic chtel 80 rupek za hodinu, vydriduch.
Celkovy dojem z Bombaje je o hodne lepsi nez z Dilli, kdyby nebylo tech milionovych slumu ktere znate z filmu Milionar z chatrce na severu mesta a kolem letiste, tak je to (prinejmensim sirsi centrum) vcelku pekne zapadne vyhlizejici mesto, relativne ciste, bez riks a krav (potazmo kravincu), s modernimi budovami a mrakodrapy. Mesto je to v pravde obrovske, centrum a znacna cast je na poloostrove, zbytek se rozpina na sever, vychod a jih kolem zalivu s pristavem.
Kazdopadne ted jsme v dalsi, chvilku tady pobudeme, pujdeme neco snist a pred devatou se hlasime na hotelu, vyzvedneme bagly, a taxikem hodku na letiste s velkou rezervou, leti nam to 2:20 mistniho casu, tedy pred jedenactou SELC, rano budeme v Londyne a pokud se cestou nic neprihodi (snad ne, rezervy jsou velke), tak v 15:55 pristane nas EasyJet na rodne (rozumej ruzynske) hroude.
PS: Uvitaci vybor, cerveny koberec a nosici zavazadel jsou vitani :-)
UPDATE (Zbytek neděle a pondělí, 28. září 2009)
Jak jsem napsal, vyrazime do jedne lepsi restauracky na veceri, zase jsme tady skoro sami, davame neco dobreho k jidlu. Vyrazime na trh koupit nejake posledni suvenyry a utratit posledni libry, vracime se na hotel, kde neni problem dat si sprchu a par minut pred devatou sedame do taxiku a vyrazime na letiste. Neni tak velky provoz jako vcera, prece jenom je nedele, takze dorazime na letiste asi za hodinu. Do odletu zbyvaji prakticky ctyri a pul hodiny, tak finalne balime batohy na cestu a vyrabime prirucni zavazadlo s vecma potrebnyma k pobytu v letadle, Londyne, opet letadle a nakonec v Praze. Porad cekame az se otevre check-in pro nas odlet ve 2:20 rano s Air India, coz trva nepochopitelne dlouho, otevira se asi az dve hodiny pred odletem (pro srovnani v tu dobu uz byly davno otevrene prepazky pro odlety kolem ctvrte rano). Hlavni problem je, ze dokud nemame odbavena zavazadla tak si nemame ani kam sednout (jedine na zem nebo na vozik).
Odbavime (konecne) zavazadla, jdeme pres security do odletove haly kde uz se da aspon neco delat, jsou tady obchody, kavarny... Po jedne zacina boarding, nasedame, vzletame, davame nejakou veceri, poustime film a na chvilku i usiname.
Teď mě napadá, že bych mohl začít psát za česky s diakritikou :-).
Let nic moc, hlavně jsme se moc nevyspali, v pět hodin snídaně, kolem sedmé přistáváme na Heathrow. Celkem dlouho čekáme na bágly a pak už jen dobít Oysterku a můžeme vyrazit metrem na Victorku. Náš bus na Stansted jede 10:20, jsme tady po půl desáté, takže bychom teoreticky stihli i bus 9:40, ten je ale plný, tak na půl hodinky sedáme v Subwayi a dáváme něco na zahřátí (je tu pouhých 16 stupňů) a něco malého k jídlu za posledních pár liber.
Scházíme zpět na zastávku, už tady stojí náš bus, dáváme do kufru batohy a vyrážíme (po třech týdnech opět máme bezpečnostní pásy) na letiště.
Tady nám na checkinu z jakéhosi důvodu neodbavili zavazadla, ale museli jsme je odnést na přepážku, ale jinak všechno probíhalo hladce, odlétáme, přilétáme, trillo odjíždí Pendolinem do Ostravy a já zatím zůstávám v Praze.
Dík všem co to dočetli až sem :-)
neděle 27. září 2009
Sobota, 26. zari 2009
Vypadnout mame do deviti, takze budicek na osmou, balime a vyrazime. Vcera nam typek poradil, za autobus do Panaji zastavuje u kostelika na hlavni ceste, takze nemusime jit az na autobusak. Bus tam po deseti minutach opravdu prijizdi, nasedame, davame bagly dopredu k ridici a vyrazime. V Panaji planujeme chvilku zustat, zajit na net, pochodit po obchodech a vyrazit dal do Vasca... jenze... autobusak v Panaji je dost mimo centrum, taxikar chce stovku za cestu do centra, tak rovnou sedame na dalsi bus do mesta nejblize letisti - Vasco da Gama.
Ve Vascu hledame internetovou kavarnu, coz neni az takovy problem, problem je ze vsechny netove kavarny se potykaji s globalnim nedostatkem elektriny (cili v podstate cele mesto ma vypadek). Nachazime restauraci s klimatizaci a vlastnim zdrojem elektriny, takze se tam trochu rozsedime a krome obeda si davame i zakusecek a drink na posilnenou pred letem. Kolem jedne pak vyrazime riksou na letiste, mel jsem takovy pocit ze je to posledni riksa ve ktere sedime a ukazalo se, ze to byl pocit opravneny, neb do centra Bombaje riksaci jezdit nesmi.
Na letisti v Goa probihaji klasicke bezpecnostni procedury, tj. prisnejsi nez obvykle v evrope, zase ale s laxnejsim pristupem security pracovniku. Do odletu je casu dost, takze prolezame odletovy terminal, ale moc tady toho neni, cili se rychle presouvame za security, kde v prizemi je ruch a shon, v patre klid, mir a pekny vyhled na letistni plochu. Nas let ma asi pul hodiny zpozdeni, ale nakonec kvapem odletame. Jednoznacne nejrychlejsi presun od zavreni dveri ke vzletu, cela operace byla tak rychla, ze letusaci nestihli security demonstration a v momente kdy se letadlo rozjizdelo po runwayi tak jeste nesedeli na svych mistech. Prekvapive po vzletu tedy dokoncovali demonstraci nikoliv zachrane vesty, ale budouciho plovaku drive znameho jako sedadlo.
Let netrva ani hodinu a pristavame na domestic terminalu Bombajskeho letiste, ktery prochazi modernizaci a vypada uz ted znacne dobre. Trochu nam kazi radost problem s kartou (ATM nase karty mB a KB proste nechce), a kurzy v mistni (i predtim v GOA) smenarne pohybujici se okolo 45 rp za dolar (zvykli jsme na 48).
No nevadi, vybereme v centru. Bereme za 330 predplaceny taxik ke Gateway of India, ridic jede co to da, ale je dopravni spicka, zacpa, prujem, vsechno mozne, takze tech 25 km z letiste jedeme asi hodinu a pul. Prijizdime tedy potme, prvni hotel ktery jsme meli vyhlidnuty je plny, ale mame stesti ve druhem, jeden minipokoj bez koupelny a klimosky za 750, druhy velky s koupelnou a klimoskou za 1550. Chvili vahame, precejenom jsme jeste nikdy za pokoj nedali vic nez 1000 rupek, ale je to posledni den tak nebudeme setrit na nepravem miste, chodit na zachod pres chodbu po ktere se obcas probehne nejaky ten svabik nestoji za to.
Bydlime a vyrazime do mesta zjistit co je kolem, jestli pujdeme zitra do kina (nepujdeme, puvodni predpoklad ze filmy v hindi maji v kine anglicke titulky se nepotvrdil) a vracime se na hotel.
Mame stesti, zase anglicky kanal (WB), vecer davaji Tri do tanga, takze zase koukame a po pulnoci jdeme spat.
Ve Vascu hledame internetovou kavarnu, coz neni az takovy problem, problem je ze vsechny netove kavarny se potykaji s globalnim nedostatkem elektriny (cili v podstate cele mesto ma vypadek). Nachazime restauraci s klimatizaci a vlastnim zdrojem elektriny, takze se tam trochu rozsedime a krome obeda si davame i zakusecek a drink na posilnenou pred letem. Kolem jedne pak vyrazime riksou na letiste, mel jsem takovy pocit ze je to posledni riksa ve ktere sedime a ukazalo se, ze to byl pocit opravneny, neb do centra Bombaje riksaci jezdit nesmi.
Na letisti v Goa probihaji klasicke bezpecnostni procedury, tj. prisnejsi nez obvykle v evrope, zase ale s laxnejsim pristupem security pracovniku. Do odletu je casu dost, takze prolezame odletovy terminal, ale moc tady toho neni, cili se rychle presouvame za security, kde v prizemi je ruch a shon, v patre klid, mir a pekny vyhled na letistni plochu. Nas let ma asi pul hodiny zpozdeni, ale nakonec kvapem odletame. Jednoznacne nejrychlejsi presun od zavreni dveri ke vzletu, cela operace byla tak rychla, ze letusaci nestihli security demonstration a v momente kdy se letadlo rozjizdelo po runwayi tak jeste nesedeli na svych mistech. Prekvapive po vzletu tedy dokoncovali demonstraci nikoliv zachrane vesty, ale budouciho plovaku drive znameho jako sedadlo.
Let netrva ani hodinu a pristavame na domestic terminalu Bombajskeho letiste, ktery prochazi modernizaci a vypada uz ted znacne dobre. Trochu nam kazi radost problem s kartou (ATM nase karty mB a KB proste nechce), a kurzy v mistni (i predtim v GOA) smenarne pohybujici se okolo 45 rp za dolar (zvykli jsme na 48).
No nevadi, vybereme v centru. Bereme za 330 predplaceny taxik ke Gateway of India, ridic jede co to da, ale je dopravni spicka, zacpa, prujem, vsechno mozne, takze tech 25 km z letiste jedeme asi hodinu a pul. Prijizdime tedy potme, prvni hotel ktery jsme meli vyhlidnuty je plny, ale mame stesti ve druhem, jeden minipokoj bez koupelny a klimosky za 750, druhy velky s koupelnou a klimoskou za 1550. Chvili vahame, precejenom jsme jeste nikdy za pokoj nedali vic nez 1000 rupek, ale je to posledni den tak nebudeme setrit na nepravem miste, chodit na zachod pres chodbu po ktere se obcas probehne nejaky ten svabik nestoji za to.
Bydlime a vyrazime do mesta zjistit co je kolem, jestli pujdeme zitra do kina (nepujdeme, puvodni predpoklad ze filmy v hindi maji v kine anglicke titulky se nepotvrdil) a vracime se na hotel.
Mame stesti, zase anglicky kanal (WB), vecer davaji Tri do tanga, takze zase koukame a po pulnoci jdeme spat.
pátek 25. září 2009
Patek, 25. zari 2009
Probouzim se po osme, neni kam spechat, cely den mame na flakani se po okoli. Rano koukam na nejaky podivny americky film (Super Troopers), trillo spi.
Po desate vyrazime do mesta, trillo ma dobry napad, ze bychom si mohli pujcit scooter (neboli v mistni reci bike). Pujcujeme na cely den jednu postarsi Hondu, suma sumarum 200 rp na den + litr paliva (55 rp), coz je cena vice nez luxusni, a muzeme obrazet okolni plaze. Nejdriv vyrazime na sever do Baga Beach.
Baga je celkem pekne letovisko v zatoce, je zde zase cast plaze vyhrazena pro koupani, takze si uzivame more, je zde o poznani vic bilych tak nebudime takovy rozruch, a pak se jdeme najist do plazove restaurace. Trillo dava poradnou rybu za 400 s hranolema, ja havajsky salat ze zeleniny a ovoce servirovany v pulce ananasu, vypada to moc pekne a taky to hodne dobre chutna. Ceny jsou tu pravda trochu vyssi, no co jsme na dovolene tak si ty dva dny musime trochu uzit. Vracime se na vilku trochu pozmenit obsah naseho putovniho batohu, hlavne jsme pozapomeli cepice a namazat se, coz trosku odnesla ramena a cela.
Vyrazime na jih smer Fort Aguada, tam je hodne peknych prilezitosti k foceni (teste se), a i jedna tak trochu schovana plaz kam neni moc videt, tak tam slusne receno nerespektujeme zakaz plavani a jdem si konecne poradne zaplavat. Cestou zpet se nekolikrat snazime dostat k plazi v Candolimu, to se nedari, vzdycky cesta konci u brany nejakeho domu nebo resortu. Na potreti nebo poctvrte to vychazi, na plazi jsou ale jakesi bariery proti sesunuti brehu a rybari, tak koupani pro dnesek balime a vracime se na vilku.
Tam se dukladne odsolujeme a opiskujeme, coz chvilku trva, a vyrazime do netove kavarny.
UPDATE:
Trochu dost se nam setmelo, tak nelenime a jedeme zpatky na domek namazat se protikomarim sajrajtem, a pak vracime nase vozitko. Pas (zaloha) byl vracen, tak ted uz staci najit neco dobreho k jidlu. Kousek od ubytka jsme uz asi stokraj sli/jeli kolem jedne restauracky, tak tam zapadame, neni sezona a tak tam v podstate jsou jenom tri poskoci a zadni hosti. Varit se ale vari, takze davame zase nejakou tu rybku, tentokrat notne ostrou, s hranolema a nejakou skromnou oblohou. Bavime se s mistnim sefikem o vsem moznem, konecne nekdo umi trochu lip anglicky, a pak vyrazime na hotel.
Vecer koukame na nejakou komedii (Over her dead body) na mistnim, anglicky s anglickyma titulkama vysilanem, filmovem kanalu a jdeme spat.
Po desate vyrazime do mesta, trillo ma dobry napad, ze bychom si mohli pujcit scooter (neboli v mistni reci bike). Pujcujeme na cely den jednu postarsi Hondu, suma sumarum 200 rp na den + litr paliva (55 rp), coz je cena vice nez luxusni, a muzeme obrazet okolni plaze. Nejdriv vyrazime na sever do Baga Beach.
Baga je celkem pekne letovisko v zatoce, je zde zase cast plaze vyhrazena pro koupani, takze si uzivame more, je zde o poznani vic bilych tak nebudime takovy rozruch, a pak se jdeme najist do plazove restaurace. Trillo dava poradnou rybu za 400 s hranolema, ja havajsky salat ze zeleniny a ovoce servirovany v pulce ananasu, vypada to moc pekne a taky to hodne dobre chutna. Ceny jsou tu pravda trochu vyssi, no co jsme na dovolene tak si ty dva dny musime trochu uzit. Vracime se na vilku trochu pozmenit obsah naseho putovniho batohu, hlavne jsme pozapomeli cepice a namazat se, coz trosku odnesla ramena a cela.
Vyrazime na jih smer Fort Aguada, tam je hodne peknych prilezitosti k foceni (teste se), a i jedna tak trochu schovana plaz kam neni moc videt, tak tam slusne receno nerespektujeme zakaz plavani a jdem si konecne poradne zaplavat. Cestou zpet se nekolikrat snazime dostat k plazi v Candolimu, to se nedari, vzdycky cesta konci u brany nejakeho domu nebo resortu. Na potreti nebo poctvrte to vychazi, na plazi jsou ale jakesi bariery proti sesunuti brehu a rybari, tak koupani pro dnesek balime a vracime se na vilku.
Tam se dukladne odsolujeme a opiskujeme, coz chvilku trva, a vyrazime do netove kavarny.
UPDATE:
Trochu dost se nam setmelo, tak nelenime a jedeme zpatky na domek namazat se protikomarim sajrajtem, a pak vracime nase vozitko. Pas (zaloha) byl vracen, tak ted uz staci najit neco dobreho k jidlu. Kousek od ubytka jsme uz asi stokraj sli/jeli kolem jedne restauracky, tak tam zapadame, neni sezona a tak tam v podstate jsou jenom tri poskoci a zadni hosti. Varit se ale vari, takze davame zase nejakou tu rybku, tentokrat notne ostrou, s hranolema a nejakou skromnou oblohou. Bavime se s mistnim sefikem o vsem moznem, konecne nekdo umi trochu lip anglicky, a pak vyrazime na hotel.
Vecer koukame na nejakou komedii (Over her dead body) na mistnim, anglicky s anglickyma titulkama vysilanem, filmovem kanalu a jdeme spat.
čtvrtek 24. září 2009
Ctvrtek, 24. zari 2009
Probouzime se po seste, jedeme po stale setmele, ale jiz se jasnici, ceste, zatackama nejakou dzungli. Po par desitkach minut prejizdime hranice statu Goa, nejmensiho indickeho statu, neco vetsiho nez Karlovarsky kraj.
Vystupujeme v Mapuse podle rady chlapika z Fardapuru, tam se o nas rvou taxikari, ten nejdravejsi nabizi cenu 200 rp za odvoz do Calangute Beach, coz je resort kde bychom se chteli na dve noci ubytovat nez vyrazime letadlem do Bombaje. Jedeme, hledame nejaky hotel, vozi nas od certa k dablu mezi jednim obsazenym, druhym predrazenym, tretim... no nakonec mu chceme dat kosem, tak se pta kolik chceme platit, rikame ze 1000 rp za noc, tak on ze OK, nekam vola a pak nas odvazi k domku jedne pani, ktera nam za 1000 rp pronajima vedlejsi domek se dvema pokoji, prakticky vhodny pro ctyri lidi, s kuchynkou a koupelnou, asi 2 minuty k plazi. Nechavame tam veci, jdeme se projit k mori a kolecko po okoli, asi za hodku se vracime a do druhe davame dvacet. Je tady hodne vysoka vlhkost, ale neni nejak moc horko, veci nam nechteji schnout.
Vyrazime na plaz, ta je sice kilometry dlouha, ale vsude vlaji cervene vlajky a na budkach pobrezni hlidky jsou napisy "swimming is strictly prohibited". Jedine misto kde se muze koupat, je asi kilometr na sever od nas, jsou tam dve cerveno-zlute vlajky asi sto metru od sebe, mezi kterymi se koupat muze, na brehu jsou dve veze lifeguardu s pistalkama ktery hlidaji jestli nekdo moc nevybocil nebo neni moc daleko. Prekvapive opet zas a znova jsme tam byli jedini bili, takze stredem veskereho zajmu.
Po pulhodince rochneni ve vlnach se vracime k nasi vilce, zpusobne si na zahrade myjeme nohy abychom nenanosili dovnitr pisek, coz jsme stejne asi nanosili, sprchujeme se a vyrazime do mesta. Narazime na druhy supermarket (prvni byl v Lehu), pod cim si predstavte obchod s nakupnimi kosiky. Porad to venku hrozi destem, sem tam spadne nejaka ta kapka, jdeme dal a zapadame do internetove kavarny, kde pisu predchozi den a tyto radky.
UPDATE:
Vyrazime z netove kavarny dal do centra, hledame nejakou hospudku s morskyma plodama (aspon rybama) ale nejak nemuzeme nic najit. Nakonec nachazime David's place, v jidelnicku nas hned zaujal nejaky seafood plate za ctyri kilca, no co, zijem jenom jednou, davame dva seafood platy a cekame co bude. Nakonec donesl dva pekne velke talire s poradnym kusem ryby, omackou s nejakymi sepiovymi krouzky a peknou hromadou krevet ruznych velikosti, k tomu hranolky a obloha tvorena rajcetem, mrkvi a okurkama. Celkove poradna basta, vyborne a chutne jsme se najedli. Platime a rozhodujeme se vzit to cestou domu po plazi, tzv. zkratkou, coz je potme docela zajimavy plan, no nakonec se nam dari najit spravnou odbocku k nasi vilce i proklickovat chodnicky mezi zahradkami.
Na pokoji mame televizi, coz neni zas tak zadne prekvapeni, zajime ve, ze ani polovina programu neni v Hindi (obvykle 95%), ale obvykle v anglictine, neco i rustine, nemcine, mozna by se naslo i neco jineho. Aspon je na co koukat a vime ze NASA spolu s indianama nasli vodu na mesici, je z toho na vsech zpravodajstvi udalost cislo jedna (nevim jak doma, piste do komentaru).
Jo a jeste jedna vsuvka o mistnich platidlech: dnes poprve se nam dostala do ruky tisicirupiova bankovka, dosud nam vsechny smenarny a bankomaty daly maximalne petistovky. O jeji existenci jsme po vetsinu cesty nemeli ani tuseni, az v Aurangabadu v hotelu na stene recepce byl seznam seriovych cisel ktere nema recepcni prijimat. Jinak teda, obvykle bankomat (a smenarny) vydavaji petistovky a stovky, petistovku je jinde nez v restauraci tezko udat, stovku je problem udat i u riksaku. Nejobvyklejsi bankovka je desitka, tech je dobre mit vzdycky hrst s sebou (spropitne, baksis), petky se pouzivaji malo a jsou v zalostnem stavu. Petka je i mince, ty jsou obvyklejsi nez bankovky. Dalsi mince jsou 1 a 2 rp, s drobnyma (paise) turista v podstate neprijde do styku (me jednou vydali jednu rupku ve dvou padesatnicich, tak jsem je pri prvni prilezitosti poslal zpet do obehu.
Vystupujeme v Mapuse podle rady chlapika z Fardapuru, tam se o nas rvou taxikari, ten nejdravejsi nabizi cenu 200 rp za odvoz do Calangute Beach, coz je resort kde bychom se chteli na dve noci ubytovat nez vyrazime letadlem do Bombaje. Jedeme, hledame nejaky hotel, vozi nas od certa k dablu mezi jednim obsazenym, druhym predrazenym, tretim... no nakonec mu chceme dat kosem, tak se pta kolik chceme platit, rikame ze 1000 rp za noc, tak on ze OK, nekam vola a pak nas odvazi k domku jedne pani, ktera nam za 1000 rp pronajima vedlejsi domek se dvema pokoji, prakticky vhodny pro ctyri lidi, s kuchynkou a koupelnou, asi 2 minuty k plazi. Nechavame tam veci, jdeme se projit k mori a kolecko po okoli, asi za hodku se vracime a do druhe davame dvacet. Je tady hodne vysoka vlhkost, ale neni nejak moc horko, veci nam nechteji schnout.
Vyrazime na plaz, ta je sice kilometry dlouha, ale vsude vlaji cervene vlajky a na budkach pobrezni hlidky jsou napisy "swimming is strictly prohibited". Jedine misto kde se muze koupat, je asi kilometr na sever od nas, jsou tam dve cerveno-zlute vlajky asi sto metru od sebe, mezi kterymi se koupat muze, na brehu jsou dve veze lifeguardu s pistalkama ktery hlidaji jestli nekdo moc nevybocil nebo neni moc daleko. Prekvapive opet zas a znova jsme tam byli jedini bili, takze stredem veskereho zajmu.
Po pulhodince rochneni ve vlnach se vracime k nasi vilce, zpusobne si na zahrade myjeme nohy abychom nenanosili dovnitr pisek, coz jsme stejne asi nanosili, sprchujeme se a vyrazime do mesta. Narazime na druhy supermarket (prvni byl v Lehu), pod cim si predstavte obchod s nakupnimi kosiky. Porad to venku hrozi destem, sem tam spadne nejaka ta kapka, jdeme dal a zapadame do internetove kavarny, kde pisu predchozi den a tyto radky.
UPDATE:
Vyrazime z netove kavarny dal do centra, hledame nejakou hospudku s morskyma plodama (aspon rybama) ale nejak nemuzeme nic najit. Nakonec nachazime David's place, v jidelnicku nas hned zaujal nejaky seafood plate za ctyri kilca, no co, zijem jenom jednou, davame dva seafood platy a cekame co bude. Nakonec donesl dva pekne velke talire s poradnym kusem ryby, omackou s nejakymi sepiovymi krouzky a peknou hromadou krevet ruznych velikosti, k tomu hranolky a obloha tvorena rajcetem, mrkvi a okurkama. Celkove poradna basta, vyborne a chutne jsme se najedli. Platime a rozhodujeme se vzit to cestou domu po plazi, tzv. zkratkou, coz je potme docela zajimavy plan, no nakonec se nam dari najit spravnou odbocku k nasi vilce i proklickovat chodnicky mezi zahradkami.
Na pokoji mame televizi, coz neni zas tak zadne prekvapeni, zajime ve, ze ani polovina programu neni v Hindi (obvykle 95%), ale obvykle v anglictine, neco i rustine, nemcine, mozna by se naslo i neco jineho. Aspon je na co koukat a vime ze NASA spolu s indianama nasli vodu na mesici, je z toho na vsech zpravodajstvi udalost cislo jedna (nevim jak doma, piste do komentaru).
Jo a jeste jedna vsuvka o mistnich platidlech: dnes poprve se nam dostala do ruky tisicirupiova bankovka, dosud nam vsechny smenarny a bankomaty daly maximalne petistovky. O jeji existenci jsme po vetsinu cesty nemeli ani tuseni, az v Aurangabadu v hotelu na stene recepce byl seznam seriovych cisel ktere nema recepcni prijimat. Jinak teda, obvykle bankomat (a smenarny) vydavaji petistovky a stovky, petistovku je jinde nez v restauraci tezko udat, stovku je problem udat i u riksaku. Nejobvyklejsi bankovka je desitka, tech je dobre mit vzdycky hrst s sebou (spropitne, baksis), petky se pouzivaji malo a jsou v zalostnem stavu. Petka je i mince, ty jsou obvyklejsi nez bankovky. Dalsi mince jsou 1 a 2 rp, s drobnyma (paise) turista v podstate neprijde do styku (me jednou vydali jednu rupku ve dvou padesatnicich, tak jsem je pri prvni prilezitosti poslal zpet do obehu.
Streda, 23. zari 2009
Vstavame, pokoj mame na 24 hodin, takze musime vypadnout az pred pul ctvrtou, coz je super. V osm jdeme dolu na recepci, chvilku cekame, pak se pririti cerna Tata Indica ktera nas dneska bude vozit.
Vyrazime smerem na Ellora Caves, pred devatou dorazime, kupujeme listky a platime parkovne (neco co jsme tady jeste nedelali). Nektere "jeskyne" jsou vzdalenejsi, proto nas k nim ridic odvazi. Oproti vcerejsku je Ellora zajimavejsi, chramy jsou rozmanitejsi, nejsou jenom budhisticke ale i hinduisticke, jsou tady dva vodopady, nektere chramy jsou opravdu velke, vicepatrove, jsou tady cele klastery vytesane ve skale... Ikdyz celkove krajina kolem Ajanty vypadala lip, kdybych mel vybrat jedny nebo druhe, doporucil bych Elloru.
Prochazime cely areal asi dve hodiny, pak se vracime k autu a odjizdime smerem na Bibi-Qa-Maqbar, coz je mistni napodobenina slavneho Taj Mahalu postavena synem jeho stavitele. Cestou se nas ridic pokousi doporucit nam jeden shop s hedvabim, ale odmitame vystoupit z auta, takze zadny dalsi shopping nebude. Prijizdime k "Baby Taji", jak se mistni hrobcve prezdiva... no zamer byl pekny, mozna kbychom pred par dny nevideli velky Taj, tak bychom meli jiny pocit. Hlavni problem je, ze ac plan byl velkolepy, rychle dosly penize a plan se musel krouhat (dnes bychom rekli cost cutting :-)). Takze vsechno vypada tak nejak pofiderne, hlavni problem je ze mramor konci asi ve vysce oci, a dal uz je jen jakesi zdivo s omitkou, ktere se rozpada. Za 15 minut jsme z arealu venku, moc k videni tady neni.
Vracime se na hotel pred jednou, mame cas dat se trochu dohromady a jit dolu do restaurace na obed, premek si dava to same co ja mel vcera na veceri, a dostava neco uplne jineho, ja si davam chicken loli-pop a to celkem jde, kureci kousky trochu jako z fastfoodu, k tomu ale silene ostra omacka ktere se snazim vyvarovat. Ale pochutnali jsme si, platime, jdeme nahoru zabalit, odhlasime se z hotelu (snaha platit kartou nevysla - ma ctecku na cip i na mag. prouzek, ale cipova cast nefunguje a prouzek taky neprojde, protoze ctecka u hybridnich karet vyzaduje cip, starou dobrou nehybridni kartu uz bohuzel nemam - pozn. autora pro karetni oddeleni mBank).
Vyrazime na soukromy autobusak, je celkem cisty, jsou tady kose, pekna cekarna, akorat tady nejsou zadne busy. Odjezdu za den je poskrovnu, tak dvacet, ale nas bus prijizdi, je to sice Volvo, ale vypada ze ma za sebou uz tak milion km, takze mistni standart, batohy do zavazadloveho prostoru, opustime Aurangabad a trada smer Goa. Asi po dvou hodinach jizdy nas chyti desna bourka, lilo jako z konve, blesku tak sto do minuty, do Pune vzdaleneho asi 200 km dojizdime asi po ctyrech hodinach jizdy po relativne solidni 2+2 pruhy siroke ceste. Po Pune se motame asi hodinu, vyhlizime stopy Tieta (videli jsme jeden naborovy bilboard). Vyrazime k jihu a snazime se usnout.
Vyrazime smerem na Ellora Caves, pred devatou dorazime, kupujeme listky a platime parkovne (neco co jsme tady jeste nedelali). Nektere "jeskyne" jsou vzdalenejsi, proto nas k nim ridic odvazi. Oproti vcerejsku je Ellora zajimavejsi, chramy jsou rozmanitejsi, nejsou jenom budhisticke ale i hinduisticke, jsou tady dva vodopady, nektere chramy jsou opravdu velke, vicepatrove, jsou tady cele klastery vytesane ve skale... Ikdyz celkove krajina kolem Ajanty vypadala lip, kdybych mel vybrat jedny nebo druhe, doporucil bych Elloru.
Prochazime cely areal asi dve hodiny, pak se vracime k autu a odjizdime smerem na Bibi-Qa-Maqbar, coz je mistni napodobenina slavneho Taj Mahalu postavena synem jeho stavitele. Cestou se nas ridic pokousi doporucit nam jeden shop s hedvabim, ale odmitame vystoupit z auta, takze zadny dalsi shopping nebude. Prijizdime k "Baby Taji", jak se mistni hrobcve prezdiva... no zamer byl pekny, mozna kbychom pred par dny nevideli velky Taj, tak bychom meli jiny pocit. Hlavni problem je, ze ac plan byl velkolepy, rychle dosly penize a plan se musel krouhat (dnes bychom rekli cost cutting :-)). Takze vsechno vypada tak nejak pofiderne, hlavni problem je ze mramor konci asi ve vysce oci, a dal uz je jen jakesi zdivo s omitkou, ktere se rozpada. Za 15 minut jsme z arealu venku, moc k videni tady neni.
Vracime se na hotel pred jednou, mame cas dat se trochu dohromady a jit dolu do restaurace na obed, premek si dava to same co ja mel vcera na veceri, a dostava neco uplne jineho, ja si davam chicken loli-pop a to celkem jde, kureci kousky trochu jako z fastfoodu, k tomu ale silene ostra omacka ktere se snazim vyvarovat. Ale pochutnali jsme si, platime, jdeme nahoru zabalit, odhlasime se z hotelu (snaha platit kartou nevysla - ma ctecku na cip i na mag. prouzek, ale cipova cast nefunguje a prouzek taky neprojde, protoze ctecka u hybridnich karet vyzaduje cip, starou dobrou nehybridni kartu uz bohuzel nemam - pozn. autora pro karetni oddeleni mBank).
Vyrazime na soukromy autobusak, je celkem cisty, jsou tady kose, pekna cekarna, akorat tady nejsou zadne busy. Odjezdu za den je poskrovnu, tak dvacet, ale nas bus prijizdi, je to sice Volvo, ale vypada ze ma za sebou uz tak milion km, takze mistni standart, batohy do zavazadloveho prostoru, opustime Aurangabad a trada smer Goa. Asi po dvou hodinach jizdy nas chyti desna bourka, lilo jako z konve, blesku tak sto do minuty, do Pune vzdaleneho asi 200 km dojizdime asi po ctyrech hodinach jizdy po relativne solidni 2+2 pruhy siroke ceste. Po Pune se motame asi hodinu, vyhlizime stopy Tieta (videli jsme jeden naborovy bilboard). Vyrazime k jihu a snazime se usnout.
středa 23. září 2009
Utery, 22. zari 2009
Balime veci a po osme vyrazime z pokoje. Bagly nechavame dole na recepci, bereme jenom maly batuzek na nejnutnejsi veci a vyrazime smer Ajanta. Neni to daleko, jak jsem psal vcera, asi tri kilometry, ale jit se nam to nechce. Riksak pred hotelem chce myslim stovku, tomu se zasmejeme a jdeme dal. Asi po sto metrech nam zastavuje riksak, ktery sice uz mel nalozeno, ale vepredu na miste pro ridice se prece tri vejdeme, tak jedeme na pul zadku za dvacku (za oba).
Platime sedm rupek za vstup do arealu, dalsich sedm za ekologicky bus ktery jezdi od brany k jeskynim, a nakonec 250 klasicky za vstupne. Kupujeme hlavne zasobu vody a vyrazime. Jeskyne jsou vlastne vytesane budhisticke chramy, nektere stare i vice nez dva tisice let, obvykle ale z pateho stoleti. Nektere jsou zajimavejsi, vetsi, ale jinak v podstate vsechny na jedno brdo. Zajimava je priroda, vsechny chramy jsou seskupeny ve tvaru podkovy v ohybu reky na dne kanonu, vsude roste hojnost vegetace.
Prochazime asi dve hodinky a vyrazime zpatky, bereme riksaka na hotel asi za 30 nebo ctyricet, davame cosi k piti a vyrazime na zastavku. Cekame tak dvacet minut, prijizdi zatim nejsolidnejsi lokalni bus, jenom po dvou sedackach na kazde strane, nove (tj. v tomto stoleti) calounenych, usazujeme se a vyrazime. Trasa je 100 km, platime po sedmdesati (a nejake drobne) rupkach.
Prvni vec, kterou v Aurgangabadu musime udelat, je vyzvednout a zaplatit listky v hotelu Mahrandir, ktery provozuje udajne prvni soukrome autobusove nadrazi v Indii (na placku za hotelem). Z hlavniho autobusaku bereme riksu za 20 k Mahrandiru, platime listky do Goa na zitra ve ctyri (coz je v dobe kdy pisu tenhle radek za hodinu a tri ctvrte), zkousime v tomtez hotelu ubytovani, sice vypada dobre, ale za pokoj s klimou chteji 1500 + deset procent tax, to je hodne mimo nas budget, takze odmitame. Kousek niz po ulici nachazime jiny solidni hotel, tam mame za 900+90 tax delux pokoj s klimatizaci, dokonce s kobercem!
V hotelu je i neco mezi pujcovnou aut a cestovkou, zarizujeme si na zitra auto s ridicem za 850, ktery nas zaveze k 30 km vzdalenym Ellora Caves a k mistni obdobe Taj Mahalu, a stihne nas dopravit zpet do dvou, abychom se stihli osprchovat a vyrazit na bus.
Jdeme na internet, dopisujeme resty, stridame dve netove kavarny, ta jedna (kde teda sedim i ted) nejak blbne a hlavne ma strasne tuhe klavesnice (maji v tom nejaky bordel). Uz se stmiva, vracime se na hotel, jsme trochu poposli k te druhe kavarne, tak se nam nechce po tme vracet pesky (po tme znamena o pul sedme, proste tady je tma skoro od sesti do sesti), tak berem riksu, rika za dvacet, pak si riksak vystoupi, dohaduje se s nejakym jinym, a vraci se a ze pry ctyricet, ze je to daleko. Prdime na neho a bereme jinou riksu o padesat metru dal za dvacet.
Na hotelu davame veceri, konecne zase poradne jidlo, rano nas zase chytil nejaky prujem ale uz je to v pohode, davame i nejaky ten drink (trillo z bulharska zvykly na ledacos dava dvakrat colu s rumem, ja nejaky citronovy strik s vodkou), platime a jdeme spat. Zitra je taky den.
Platime sedm rupek za vstup do arealu, dalsich sedm za ekologicky bus ktery jezdi od brany k jeskynim, a nakonec 250 klasicky za vstupne. Kupujeme hlavne zasobu vody a vyrazime. Jeskyne jsou vlastne vytesane budhisticke chramy, nektere stare i vice nez dva tisice let, obvykle ale z pateho stoleti. Nektere jsou zajimavejsi, vetsi, ale jinak v podstate vsechny na jedno brdo. Zajimava je priroda, vsechny chramy jsou seskupeny ve tvaru podkovy v ohybu reky na dne kanonu, vsude roste hojnost vegetace.Prochazime asi dve hodinky a vyrazime zpatky, bereme riksaka na hotel asi za 30 nebo ctyricet, davame cosi k piti a vyrazime na zastavku. Cekame tak dvacet minut, prijizdi zatim nejsolidnejsi lokalni bus, jenom po dvou sedackach na kazde strane, nove (tj. v tomto stoleti) calounenych, usazujeme se a vyrazime. Trasa je 100 km, platime po sedmdesati (a nejake drobne) rupkach.
Prvni vec, kterou v Aurgangabadu musime udelat, je vyzvednout a zaplatit listky v hotelu Mahrandir, ktery provozuje udajne prvni soukrome autobusove nadrazi v Indii (na placku za hotelem). Z hlavniho autobusaku bereme riksu za 20 k Mahrandiru, platime listky do Goa na zitra ve ctyri (coz je v dobe kdy pisu tenhle radek za hodinu a tri ctvrte), zkousime v tomtez hotelu ubytovani, sice vypada dobre, ale za pokoj s klimou chteji 1500 + deset procent tax, to je hodne mimo nas budget, takze odmitame. Kousek niz po ulici nachazime jiny solidni hotel, tam mame za 900+90 tax delux pokoj s klimatizaci, dokonce s kobercem!
V hotelu je i neco mezi pujcovnou aut a cestovkou, zarizujeme si na zitra auto s ridicem za 850, ktery nas zaveze k 30 km vzdalenym Ellora Caves a k mistni obdobe Taj Mahalu, a stihne nas dopravit zpet do dvou, abychom se stihli osprchovat a vyrazit na bus.
Jdeme na internet, dopisujeme resty, stridame dve netove kavarny, ta jedna (kde teda sedim i ted) nejak blbne a hlavne ma strasne tuhe klavesnice (maji v tom nejaky bordel). Uz se stmiva, vracime se na hotel, jsme trochu poposli k te druhe kavarne, tak se nam nechce po tme vracet pesky (po tme znamena o pul sedme, proste tady je tma skoro od sesti do sesti), tak berem riksu, rika za dvacet, pak si riksak vystoupi, dohaduje se s nejakym jinym, a vraci se a ze pry ctyricet, ze je to daleko. Prdime na neho a bereme jinou riksu o padesat metru dal za dvacet.
Na hotelu davame veceri, konecne zase poradne jidlo, rano nas zase chytil nejaky prujem ale uz je to v pohode, davame i nejaky ten drink (trillo z bulharska zvykly na ledacos dava dvakrat colu s rumem, ja nejaky citronovy strik s vodkou), platime a jdeme spat. Zitra je taky den.
úterý 22. září 2009
Pondeli, 21. zari 2009
Hned po pulnoci se po nasem vagone zacina roztahovat particka mladencu, sedaji a lehaji kam se da, nastesti jedou asi dve zastavky a kolem druhe jsou pryc. Pak je klid az do sesti, kdy zacina svitat a indiani se zacinaji budit. Davame stredni lehatko do svisle pozice a zbyva nam z celkovych devatenacti hodin jeste sest a pul. Neuveritelne se to tahne, krajina je strasne fadni zelena placka, vsechna mesta kterymi projizdime vypadaji stejne. Nejak to ale pretrpime a o pul jedne, dle jizdniho radu, po ujetych 1100 km vystupujeme v dnesni cilove destinaci Jalgaon.
Rovnou ze stanice si to zamirime k vytipovanemu hotelu Plaza, ktery stoji asi dve ste metru od nadrazi. Sefik nam sice rekne, ze ma vsechny pokoje zabukovane, ale ukazal nam pokoje, dal nam caj a nechal nas osprchovat, coz uz jsme opravdu potrebovali. Navrhl nam tri varianty - ze se pokusi nejaky pokoj uvolnit, nebo nam zajisti pokoj v nekterem z okolnich hotelu, a nebo, idealni treti varianta, nam zajisti pokoj nedaleko "jeskyni" v Ajante, coz je nase zitrejsi destinace, casu na presun tam mame dost, tak to berem. Vysvetlil nam, kde se muzeme dobre najist a jak se dostaneme na autobusak.
Dle doporuceni si davame obed, nejak nam po te jizde vlakem neni dvakrat, takze trillo ji nejake ty spagety po cinsku a ja si davam jakysi mistni ananasovy jogurt s chapati (asi jsem vypadal dost jako exot), k tomu pitivo, a vyrazime na autobusak. Snazime se jeste zajistit bus na stredu z Aurangabadu do Goa, to se nam ale po telefonu nedari (neni na druhe strane nic slyset). Nechavame na jindy.
Vyrazime, dle informaci hoteliera z Plazy mame vystoupit na privni zastavce ve Faradhpuru (nebo tak nejak), tam je nekolik hotelu a je to asi dva kilometry od vstupu do komplexu Ajanta Caves. Dobre se to rika, ale vzhledem k tomu, ze v autobusu snad vubec nikdo neumi anglicky, je identifikovat prvni zastavku ve Faradhpuru dost obtizne. Nekolikrat se prodirame k vychodu, tam se ale dovidame ze jeste ne, ze dalsi zastavka. Na potreti to vychazi, unaveni, upoceni vystupujeme a uz ze zastavky vidime nas hotel Padmepani Park. Bereme za osm stovek pokoj s klimatizaci, na prvni pohled vypada solidne, ale je na pokraji pole a jakmile se setmi, tak se nam do pokoje zacne tlacit docela dost hmyzu.
No to trosku predbiham, ptame se na recepci po internetu a zabookovani jizdenky Aurangabad-Goa, tak nas jeden z mistnich chlapiku bere na prohlidku jeho vesnice, kde nejaky internet i znaji, a ma nejakeho znameho co jezdi casto do Goa, ktery nam poradi. Vesnici se prohaneji houfy krav, prasat a deti, internetovou chysi nachazime, ale internet zrovna nefunguje, tak jdeme za jeho znamym. Ten nas usadi, povypravi nam o Goa, zavola, zajisti nam bus, ktery staci jenom zitra prijit zaplatit. Pak ze nas vezmou na prochazku smerem k Ajanta Caves, ze je tam pekny vyhled kdyz se zacne stmivat. Docela se s nima da pokecat, takze tahame ruzne informace, no nakonec to konci tak ze nas zase dotahnou do nejakeho shopu se suvenyrama z lokalnich polodrahokamu a mramoru. Trillo nakonec cosi kupuje, ja alespon sadu pohledu, precejenom nam chlapici docela dobre poradil co a jak v Goa a zajistili jizdenky. Vracime se po hlavni ceste na hotel uz po tme, tam vyzabijime asi padesat kobylek a ruznych brouku, vysprejujeme repelentem skviry kolem dveri a jdeme spat. Trochu bojujeme s klimatizaci, chvili je horko, chvili zase zima, sem tam otravuje nejaky ten brouk...
Rovnou ze stanice si to zamirime k vytipovanemu hotelu Plaza, ktery stoji asi dve ste metru od nadrazi. Sefik nam sice rekne, ze ma vsechny pokoje zabukovane, ale ukazal nam pokoje, dal nam caj a nechal nas osprchovat, coz uz jsme opravdu potrebovali. Navrhl nam tri varianty - ze se pokusi nejaky pokoj uvolnit, nebo nam zajisti pokoj v nekterem z okolnich hotelu, a nebo, idealni treti varianta, nam zajisti pokoj nedaleko "jeskyni" v Ajante, coz je nase zitrejsi destinace, casu na presun tam mame dost, tak to berem. Vysvetlil nam, kde se muzeme dobre najist a jak se dostaneme na autobusak.
Dle doporuceni si davame obed, nejak nam po te jizde vlakem neni dvakrat, takze trillo ji nejake ty spagety po cinsku a ja si davam jakysi mistni ananasovy jogurt s chapati (asi jsem vypadal dost jako exot), k tomu pitivo, a vyrazime na autobusak. Snazime se jeste zajistit bus na stredu z Aurangabadu do Goa, to se nam ale po telefonu nedari (neni na druhe strane nic slyset). Nechavame na jindy.
Vyrazime, dle informaci hoteliera z Plazy mame vystoupit na privni zastavce ve Faradhpuru (nebo tak nejak), tam je nekolik hotelu a je to asi dva kilometry od vstupu do komplexu Ajanta Caves. Dobre se to rika, ale vzhledem k tomu, ze v autobusu snad vubec nikdo neumi anglicky, je identifikovat prvni zastavku ve Faradhpuru dost obtizne. Nekolikrat se prodirame k vychodu, tam se ale dovidame ze jeste ne, ze dalsi zastavka. Na potreti to vychazi, unaveni, upoceni vystupujeme a uz ze zastavky vidime nas hotel Padmepani Park. Bereme za osm stovek pokoj s klimatizaci, na prvni pohled vypada solidne, ale je na pokraji pole a jakmile se setmi, tak se nam do pokoje zacne tlacit docela dost hmyzu.
No to trosku predbiham, ptame se na recepci po internetu a zabookovani jizdenky Aurangabad-Goa, tak nas jeden z mistnich chlapiku bere na prohlidku jeho vesnice, kde nejaky internet i znaji, a ma nejakeho znameho co jezdi casto do Goa, ktery nam poradi. Vesnici se prohaneji houfy krav, prasat a deti, internetovou chysi nachazime, ale internet zrovna nefunguje, tak jdeme za jeho znamym. Ten nas usadi, povypravi nam o Goa, zavola, zajisti nam bus, ktery staci jenom zitra prijit zaplatit. Pak ze nas vezmou na prochazku smerem k Ajanta Caves, ze je tam pekny vyhled kdyz se zacne stmivat. Docela se s nima da pokecat, takze tahame ruzne informace, no nakonec to konci tak ze nas zase dotahnou do nejakeho shopu se suvenyrama z lokalnich polodrahokamu a mramoru. Trillo nakonec cosi kupuje, ja alespon sadu pohledu, precejenom nam chlapici docela dobre poradil co a jak v Goa a zajistili jizdenky. Vracime se po hlavni ceste na hotel uz po tme, tam vyzabijime asi padesat kobylek a ruznych brouku, vysprejujeme repelentem skviry kolem dveri a jdeme spat. Trochu bojujeme s klimatizaci, chvili je horko, chvili zase zima, sem tam otravuje nejaky ten brouk...
Nedele, 20. zari 2009
Nekdo klepe. Koukame na hodinky, 6:30. WTF! Hotelovy poskok nas sel vzbudit, abychom nepropasli projizdku pri vychodu slunce po Ganze. OK, vstavame, jdeme se s mistnim lodnikem domluvit a uz vyrazime. Jedeme chvili proti proudu (vesluji dva chlapici, jeden vzadu kormidluje, a pak jede jeste jeden kluk co prodava venecky/svicky), pak se nechavame unaset dolu proudem asi pet set metru, a pak jedeme zpet k nasemu ghatu. Cela projizka trvala hodinu, 200 rp plus stovka za svicku a vsimne nasim veslarum.
Vracime se na pokoj, balime svych pet (set) svestek a jedeme riksounem na nadrazi. Tam nechavame bagly v uschovne, coz je neskutecny byrokraticky porod, trvalo to snad pul hodiny, pritom to stalo padesatkrat min nez v londyne.
Vyrazime pesmo naslepo do mesta hledat netovou kavarnu, coz nam trva neskutecne dlouho (ne ze bychom spechali, vlak jede az o pul seste), cestou se zastavujeme v jedne z nejlepsich prodej Bata jakou jsme tady videli (jsou vsude, v kazdem meste nekolik). To me privadi k mirne odbocce - jestli Indi znaji neco ceskeho, je to Bata, Skoda a Stepanek. Prvni je, jak uz jsem napsal, na kazdem rohu, druhe se prohani po ulicich jako jedna z nejcastejsich znacek krome Tata a Maruti, a treti melo fotku snad v kazdych Times of India ktere jsme cetli. Nerikam ze si cokoliv z tech tri s ceskem nejak spojuji :-).
Nakonec nachazime dva pocitace s pripojenim na internet v jedne trafice, bereme co dum dal, sedime tam pres dve hodiny. Je treba zacit hledat neco k jidlo, bereme jednu solidni restauraci, je tam nejaka oslava, plno decek, trillo dava shaabi paneer (a ted z jidelnicku poznejte, co dostanete), ja dal (smes lustenin), oboji dobre, k tomu sharujeme ryzi a chapati, nejake to pitivo, taky tam sedime pres hodinu, a pak vyrazime na nadrazi. Bereme opet cykloriksaka, nas po Varanasi nejobvyklejsi dopravni prostredek (ikdyz moc komfortni to neni, mista malo, porad mame pocit ze nas nekde vyklopi), a za chvili jsme na nadrazi. Casu mame pres hodinu, tak jeste sednem do nadrazky na neco k piti, pak davame sprchu na mistnich toaletach, a ubirame se na peron. Vlak prijel trochu pozde, no nevadi, vyrazime. V nasem "osmikupe" je krome nas jeden nemluvny pan a dva pary, jeden s ditetem (u Indu to parovani tezko poznat, zenske sedely pospolu, chlapi taky).
Rychle se stmiva, kolem devate rozkladame lehatka a na kute.
Vracime se na pokoj, balime svych pet (set) svestek a jedeme riksounem na nadrazi. Tam nechavame bagly v uschovne, coz je neskutecny byrokraticky porod, trvalo to snad pul hodiny, pritom to stalo padesatkrat min nez v londyne.
Vyrazime pesmo naslepo do mesta hledat netovou kavarnu, coz nam trva neskutecne dlouho (ne ze bychom spechali, vlak jede az o pul seste), cestou se zastavujeme v jedne z nejlepsich prodej Bata jakou jsme tady videli (jsou vsude, v kazdem meste nekolik). To me privadi k mirne odbocce - jestli Indi znaji neco ceskeho, je to Bata, Skoda a Stepanek. Prvni je, jak uz jsem napsal, na kazdem rohu, druhe se prohani po ulicich jako jedna z nejcastejsich znacek krome Tata a Maruti, a treti melo fotku snad v kazdych Times of India ktere jsme cetli. Nerikam ze si cokoliv z tech tri s ceskem nejak spojuji :-).
Nakonec nachazime dva pocitace s pripojenim na internet v jedne trafice, bereme co dum dal, sedime tam pres dve hodiny. Je treba zacit hledat neco k jidlo, bereme jednu solidni restauraci, je tam nejaka oslava, plno decek, trillo dava shaabi paneer (a ted z jidelnicku poznejte, co dostanete), ja dal (smes lustenin), oboji dobre, k tomu sharujeme ryzi a chapati, nejake to pitivo, taky tam sedime pres hodinu, a pak vyrazime na nadrazi. Bereme opet cykloriksaka, nas po Varanasi nejobvyklejsi dopravni prostredek (ikdyz moc komfortni to neni, mista malo, porad mame pocit ze nas nekde vyklopi), a za chvili jsme na nadrazi. Casu mame pres hodinu, tak jeste sednem do nadrazky na neco k piti, pak davame sprchu na mistnich toaletach, a ubirame se na peron. Vlak prijel trochu pozde, no nevadi, vyrazime. V nasem "osmikupe" je krome nas jeden nemluvny pan a dva pary, jeden s ditetem (u Indu to parovani tezko poznat, zenske sedely pospolu, chlapi taky).
Rychle se stmiva, kolem devate rozkladame lehatka a na kute.
sobota 19. září 2009
Sobota, 19. zari 2009
Je tady vikend a nas tri se pomalu preklapi do posledni tretiny, zatim to vychazi presne tak jak jsme si to naplanovali - prvni tyden Dilli-Ladakh-Dilli, druhy Dilli-Varanasi, a treti Varanasi-Bombaj.
Nas vlak mel (nasledkem srazky z kravou a nekolika dalsimi prostoji) zpozdeni, ktere ale prekvapive bylo jenom tri ctvrte hodiny, takze rano v pul seste nas probouzi ruch ve vlaku, vstavame, balime a za par minut zastavujeme ve Varanasi. Nachazime telefoni budku (sklenena kukan s nekolika telefony a jednim manazerem), za deset rupek volame na hotel, vysvetluji dle pokynu byvaleho domaciho vse co je potreba, a ikdyz jedine co slysim bylo "tourist office", mel jsem celkem jistotu ze pro nas opravdu nekdo dorazi.
Po dvaceti minutach sice zaciname byt trochu netrpelivi, ale bile odeny bosy chlapik nas nakonec nachazi, tahne k rikse a jedeme na hotel. Ubytujeme se, a jelikoz je neco po ctvrt na sedm, se po nezbytne hygiene a zapnuti klimatizace ubirame ke kratkemu spanku. Kolem devate vypina klimoska i ventilator, tak se zaciname sbirat a vyrazime do mesta. Sefik mistniho hotelu nam rika, ze to je normalni, ze mezi devatou a dvanactou rano proste nejde proud.
Z pokoje mame vyhled na Gangu, stoji nad jednim mistnim "ghatem", coz je v podstate jakekoliv misto, kde se da dostat k vode - molo, schody... Je to prave jeden ze dvou ghatu ve Varanasi, kde dochazi k ritualnim pohrbum a spalova mrtvol. Vychazime, hned se na nas nalepi nejaky mistni ktery nam vsechno mozne ukazuje, a zavede nas prakticky az k pecim v krematoriu.
Samozrejme to neni pruvodce, pracuje v mistni textilce a pres okno nam ukazuje nejake latky a stavy, nakonec nas vede do nejake "podnikove prodejny", to uz ale trillo razantne odmita (ma na to nejaky grif, mnohem snadneji se zbavuje ruzne chatry nez ja). Vyrazime po svych nekam ulici, ale nemame moc tuseni kam vlastne jdeme, chceme najit nejakou internetovou kavarnu a dopsat resty. To se nakonec dari, sice kvuli vypadku proudu jede jenom jeden pocitac, ale ve dvanact proud nabiha a mame kazdy svuj. Net je prekvapive rychly, takze neni problem cokoliv dopsat.
Z kavarny vyrazime hledat nejakou restauracku, jednu zajimave vyhlizejici (vchod je sice pres garaz motorek, ale vevnit to vypada tak ze by se zadna evropska luxusni restaurace nemusela stydet. Taky tady nikdo nebyl, ale ceny byly prijatelne, tak si zase davame nejake to kure, ja neco nazpusob rizota, trillo s nejakou tou omackou a k tomu ryzi. Bylo to dobre, vzhledem k vetsimu mnozstvi napoju a delsimu casu zde stravenemu platime i s dyskem petikilo.
Pred restauraci chytame riksaka, tentokrat cyklo, starsi pan, domlouvame se na triceti rupiich a vyrazime na hotel. Co cert nechtel, riksak zrejme neumel cist, protoze pres to, ze jsem mu vysvetlil nazev "ghatu" na kterem bydlime, i ukazal vizitku hotelu, nas zavezl k mostu pres Gangu na severu mesta. No co, asi to tak melo byt, prochazime se po jednotlivych ghatech, kdyz to nejde, tak ulickami, az dochazime k nasemu ghatu s hranici na spalovani mrtvol. Chodime klikatymi ulickami, az po dlouhych minutach zjistujeme, ze tohle neni nas spalovaci ghat, ale jiny (celkem jsou ve Varanasi dva), tak bereme dalsiho cykloriksaka a dorazime na nas hotel. Uz se stmiva, puvodni plan vyrazit vecer na lodicce po rece pada, nechavame na rano, jdeme se osprchovat a nahoru do restaurace. Ja si davam zase neco na zpusob rizota s kuretem, trillo chleba (pan) s ceskekem, k tomu pijeme co dum da a vyrazime na kute. V osm vstavat a na lodicku...
Nas vlak mel (nasledkem srazky z kravou a nekolika dalsimi prostoji) zpozdeni, ktere ale prekvapive bylo jenom tri ctvrte hodiny, takze rano v pul seste nas probouzi ruch ve vlaku, vstavame, balime a za par minut zastavujeme ve Varanasi. Nachazime telefoni budku (sklenena kukan s nekolika telefony a jednim manazerem), za deset rupek volame na hotel, vysvetluji dle pokynu byvaleho domaciho vse co je potreba, a ikdyz jedine co slysim bylo "tourist office", mel jsem celkem jistotu ze pro nas opravdu nekdo dorazi.
Po dvaceti minutach sice zaciname byt trochu netrpelivi, ale bile odeny bosy chlapik nas nakonec nachazi, tahne k rikse a jedeme na hotel. Ubytujeme se, a jelikoz je neco po ctvrt na sedm, se po nezbytne hygiene a zapnuti klimatizace ubirame ke kratkemu spanku. Kolem devate vypina klimoska i ventilator, tak se zaciname sbirat a vyrazime do mesta. Sefik mistniho hotelu nam rika, ze to je normalni, ze mezi devatou a dvanactou rano proste nejde proud.
Z pokoje mame vyhled na Gangu, stoji nad jednim mistnim "ghatem", coz je v podstate jakekoliv misto, kde se da dostat k vode - molo, schody... Je to prave jeden ze dvou ghatu ve Varanasi, kde dochazi k ritualnim pohrbum a spalova mrtvol. Vychazime, hned se na nas nalepi nejaky mistni ktery nam vsechno mozne ukazuje, a zavede nas prakticky az k pecim v krematoriu.
Samozrejme to neni pruvodce, pracuje v mistni textilce a pres okno nam ukazuje nejake latky a stavy, nakonec nas vede do nejake "podnikove prodejny", to uz ale trillo razantne odmita (ma na to nejaky grif, mnohem snadneji se zbavuje ruzne chatry nez ja). Vyrazime po svych nekam ulici, ale nemame moc tuseni kam vlastne jdeme, chceme najit nejakou internetovou kavarnu a dopsat resty. To se nakonec dari, sice kvuli vypadku proudu jede jenom jeden pocitac, ale ve dvanact proud nabiha a mame kazdy svuj. Net je prekvapive rychly, takze neni problem cokoliv dopsat.Z kavarny vyrazime hledat nejakou restauracku, jednu zajimave vyhlizejici (vchod je sice pres garaz motorek, ale vevnit to vypada tak ze by se zadna evropska luxusni restaurace nemusela stydet. Taky tady nikdo nebyl, ale ceny byly prijatelne, tak si zase davame nejake to kure, ja neco nazpusob rizota, trillo s nejakou tou omackou a k tomu ryzi. Bylo to dobre, vzhledem k vetsimu mnozstvi napoju a delsimu casu zde stravenemu platime i s dyskem petikilo.
Pred restauraci chytame riksaka, tentokrat cyklo, starsi pan, domlouvame se na triceti rupiich a vyrazime na hotel. Co cert nechtel, riksak zrejme neumel cist, protoze pres to, ze jsem mu vysvetlil nazev "ghatu" na kterem bydlime, i ukazal vizitku hotelu, nas zavezl k mostu pres Gangu na severu mesta. No co, asi to tak melo byt, prochazime se po jednotlivych ghatech, kdyz to nejde, tak ulickami, az dochazime k nasemu ghatu s hranici na spalovani mrtvol. Chodime klikatymi ulickami, az po dlouhych minutach zjistujeme, ze tohle neni nas spalovaci ghat, ale jiny (celkem jsou ve Varanasi dva), tak bereme dalsiho cykloriksaka a dorazime na nas hotel. Uz se stmiva, puvodni plan vyrazit vecer na lodicce po rece pada, nechavame na rano, jdeme se osprchovat a nahoru do restaurace. Ja si davam zase neco na zpusob rizota s kuretem, trillo chleba (pan) s ceskekem, k tomu pijeme co dum da a vyrazime na kute. V osm vstavat a na lodicku...
Patek, 18. zari 2009
Vstavame po osme, balime, a jelikoz primo v Agre uz nas nic nelaka, vydavame se na radu naseho domaciho do Fatehpur Sikri, byvaleho sidla mistnich maharadzu, nez dosla voda (aspon tak nam to tvrdili) a presidlili do Agry. Mistni autobusak je mirne chaotictejsi nez ty co jsme dosud videli, zadny jizdni rad, doptavame se a usedame do mensiho autobusu. Jakmile je autobus v podstate plny, vyrazime konduktor vybira 24 rp za osobu. Autobus neni, slusne receno, zrovna nejnovejsi a v nejlepsi kondici, klimatizaci obstarava otevrene okno, ale kdyz jedeme tak se to da. Asi za hodinu dvacet dorazime do Fatehpur Sikri, kde se na nas prilepi jeden otrava a vede nas do mesity, kde nas preda svemu "bratrovi", ktery v mesite "pracuje", neni to "pruvodce" a nebude chtit zadne "penize". Klasika.
Provede nas mesitou, ukazuje spravna mista k foceni, a nakonec nas samozrejme zavede ke stanku s "mramorovymi" slony, ktere vyrabi jeho "rodina". Snazi se nam neco vnutit, no stejne jsem si chtel nejakeho slonika koupit, takze jednoho celkem slusneho beru za 200 rupek. Podany prst se samozrejme snazi trestat utrzenim ruky, ale nic dalsiho uz nechceme a odchazime z mesity pryc. Palace ve Fatehpur Sikri jsou v celkem dobrem stavu, ale zacina se to strasne opakovat, posledni dny je to jeden palac/pevnost ve stejnem stylu za druhou, jak jsme zacli v Jodhpuru, Amber fort a Palace of Winds v Jaipuru, Agra fort a ted tohle... No prochazime, vracime se na autobusak a vracime se na hotel do Agry. Autobus byl tentokrat vetsi, kvalita mizerna, horko az z nas tece jako z krabicky sardinek.
Domaci nam dava tip na ubytovani ve Varanasi, nakonec nam ho vlastne cele zaridi, staci nam jenom zavolat z nadrazi po prijezdu a nekdo pro nas prijede. Varanasi je vyhlasene ruznymi fintami riksaku jak dovezt turistu do hotelu dle jeho volby, tj. tam kde dostane tucnou provizi, tomu se nam takhle podari vyhnout. Domaci nas jeste nechava umyt, coz je po dni stravenem v tom nepredstavitelnem horku vitana vzpruha.
Pred treti vyrazime riksou na nadrazi, ve ctyri nam ma jet vlak. Cekame asi hodinu v cekarne pro vyssi tridy, je tady solidni vetrani a prakticky zadni lidi. Nekolikrat se ptame ze ktereho nastupiste odjizdi nas vlak, pokazde se dozvidame ze z prvniho. Ve trictvrte na ctyri se samozrejme ozyva hlaseni vlak cislo 9569 do Varanasi prijede na nastupiste cislo tri :).
V nasem "oddeleni" pro osm lidi po odjezdu z Varanasi je dobrych ctrnact lidi, ale nakonec se to nejak utrepe a misto na spani mame. Jede s nami jedna Skotka, mesic uz ma za sebou a tyden ji jeste zbyva, vetsinu casu stravila v Ladakhu (neni se moc co divit). Je to doktorka, a to co tady vidi ji asi musi dost desit.
Kolem devate nekde srazi nas vlak kravu a stojime v poli, coz ma za hlavni nasledek prisun hmyzu vseho druhu do sviticiho vlaku, ale po rozjezdu a zhasnuti svetel se to lepsi. Ukladame se ke spanku, je sice strasne horko ale postupem casu se to lepsi, usiname.
Provede nas mesitou, ukazuje spravna mista k foceni, a nakonec nas samozrejme zavede ke stanku s "mramorovymi" slony, ktere vyrabi jeho "rodina". Snazi se nam neco vnutit, no stejne jsem si chtel nejakeho slonika koupit, takze jednoho celkem slusneho beru za 200 rupek. Podany prst se samozrejme snazi trestat utrzenim ruky, ale nic dalsiho uz nechceme a odchazime z mesity pryc. Palace ve Fatehpur Sikri jsou v celkem dobrem stavu, ale zacina se to strasne opakovat, posledni dny je to jeden palac/pevnost ve stejnem stylu za druhou, jak jsme zacli v Jodhpuru, Amber fort a Palace of Winds v Jaipuru, Agra fort a ted tohle... No prochazime, vracime se na autobusak a vracime se na hotel do Agry. Autobus byl tentokrat vetsi, kvalita mizerna, horko az z nas tece jako z krabicky sardinek.
Domaci nam dava tip na ubytovani ve Varanasi, nakonec nam ho vlastne cele zaridi, staci nam jenom zavolat z nadrazi po prijezdu a nekdo pro nas prijede. Varanasi je vyhlasene ruznymi fintami riksaku jak dovezt turistu do hotelu dle jeho volby, tj. tam kde dostane tucnou provizi, tomu se nam takhle podari vyhnout. Domaci nas jeste nechava umyt, coz je po dni stravenem v tom nepredstavitelnem horku vitana vzpruha.
Pred treti vyrazime riksou na nadrazi, ve ctyri nam ma jet vlak. Cekame asi hodinu v cekarne pro vyssi tridy, je tady solidni vetrani a prakticky zadni lidi. Nekolikrat se ptame ze ktereho nastupiste odjizdi nas vlak, pokazde se dozvidame ze z prvniho. Ve trictvrte na ctyri se samozrejme ozyva hlaseni vlak cislo 9569 do Varanasi prijede na nastupiste cislo tri :).
V nasem "oddeleni" pro osm lidi po odjezdu z Varanasi je dobrych ctrnact lidi, ale nakonec se to nejak utrepe a misto na spani mame. Jede s nami jedna Skotka, mesic uz ma za sebou a tyden ji jeste zbyva, vetsinu casu stravila v Ladakhu (neni se moc co divit). Je to doktorka, a to co tady vidi ji asi musi dost desit.
Kolem devate nekde srazi nas vlak kravu a stojime v poli, coz ma za hlavni nasledek prisun hmyzu vseho druhu do sviticiho vlaku, ale po rozjezdu a zhasnuti svetel se to lepsi. Ukladame se ke spanku, je sice strasne horko ale postupem casu se to lepsi, usiname.
čtvrtek 17. září 2009
Ctvrtek, 17. zari 2009
Vyrazime z hotelu po sedme, preplacime riksaka ale nechce se nam smlouvat, ve ctvrt na osm jsme na nadrazi. Bus nam jede v osm, tak jeste kupujeme neco k snidani, noviny (2 rp - Times of India), pred osmou bus prijizdi a vyrazime.
Cestou jednou zastavujeme na svacinu, jednou na nejake vetsi zastavce a pred jednou dorazime do Agry. Bus zastavil primo pred nami vytipovanym hotelem Sakura (a doporucenym vcerejsim riksakem). Hotel je v rekonstrukci, ale ubytovat se lze (ale vypada to, ze jsme tady prakticky sami), i obed si muzeme dat (mistni sefik doporucil nejake kure na masle, bylo to fakt dobre, donesl nam k priboru (vidlicka a lzicka) i nuz). Cesko zna, pomaha ceskym cestovkam s organizaci ubytovani v Indii (o tom o par odstavcu nize).
Za 250 nam doporuci riksaka Wikiho, ten nas veze k pevnosti, tam na nas ceka, my ji prochazime, tradicne tam nic moc neni, hromada prazdnych mistnosti, nejake pekne zahonky a posekane travniky. Pak jedem k hlavni indicke pamatce - Taj Mahalu. Je to opravdu hodne zarazeni mezi novych sedm divu sveta, nadhera, prochazime se pred zapadem slunce asi dve hodiny po arealu. Jakozto zahranicni turisti jsme za sve penize (750 rp) dostali "zdarma" kazdy pullitrovou lahev (teple) vody a navleky, ktere se mi roztrhly, tak jsem musel chodit (jako mistni) v nejblizsim okoli Taj Mahalu bos (jako mistni).
Cestou na hotel si riksak neodpustil zastavku v tovarne na vyrobky z mramoru, vysvetlili nam procedury jakymi se pripravuji zejmena desky stolu, vse pomoci stejnych technik pouzitych i pri stavbe Taj Mahalu. Samozrejme je jejich hlavnim cilem prodat, to se jim moc nedari :-), tak nas vedou do dalsi mistnosti s ruznymi levnejsimi kousky, kde si taky nic nevybirame, a kdyz nas vedou do treti mistnosti s latkama, tretkama... tak trillo razantne odmitne do mistnosti vubec vstoupit a rychle odchazime.
Prijizdime zpet na hotel, po kratkem odpocinku si davame veceri (trillo si dal dve chlebove placky plnene syrem, ja nejakou tu cinu s nudlema), mezitim mistni zamestnanci davaji dohromady pocitac (nez jsme objeli mesto, tak stihli vymalovat recepci), tak k nemu usedame a dopisujeme resty. Program na zitrek je znacne nejisty, kazdopadne ve ctyri odpoledne budeme muset dorazit na nadrazi, vyrazime pres noc do Varanasi.
Update (tohle bude zajimat predevsim kolegy z OSU, ale zajimave to bude i pro vsechny ostatni): Zapomeli jsme na jednu zajimavou historku, nekde nahore jsem psal, ze nas domaci, starsi pan, majitel hotelu, pomaha ceskym cestovkam organizovat ubytovani v Indii. Znovu se o tom zminil, kdyz jsme se vratili z projizdky po meste. Ukazoval: Ted tady mam tri slozky... Trillo kouka na horni slozku, na ni velkym napisem "Vilem Novak..." a rika domacimu: "Novak is very common czech surname..." a ja mezitim kouknu na slozku poradne, a ctu "Vilem Novak, Irina Perfilijeva" (pro ty co s nama nechodili na Osu - Irina Perfiljeva byla nase profesorka na Vycislitelnost a slozitost, Vilem Novak je jeji kolega z katedry, ktery nas ale nikdy neucil). Cele to vysvetlujeme domacimu a nestacime se divit, jaky je ten svet jedna velka globalni vesnice.
Cestou jednou zastavujeme na svacinu, jednou na nejake vetsi zastavce a pred jednou dorazime do Agry. Bus zastavil primo pred nami vytipovanym hotelem Sakura (a doporucenym vcerejsim riksakem). Hotel je v rekonstrukci, ale ubytovat se lze (ale vypada to, ze jsme tady prakticky sami), i obed si muzeme dat (mistni sefik doporucil nejake kure na masle, bylo to fakt dobre, donesl nam k priboru (vidlicka a lzicka) i nuz). Cesko zna, pomaha ceskym cestovkam s organizaci ubytovani v Indii (o tom o par odstavcu nize).
Za 250 nam doporuci riksaka Wikiho, ten nas veze k pevnosti, tam na nas ceka, my ji prochazime, tradicne tam nic moc neni, hromada prazdnych mistnosti, nejake pekne zahonky a posekane travniky. Pak jedem k hlavni indicke pamatce - Taj Mahalu. Je to opravdu hodne zarazeni mezi novych sedm divu sveta, nadhera, prochazime se pred zapadem slunce asi dve hodiny po arealu. Jakozto zahranicni turisti jsme za sve penize (750 rp) dostali "zdarma" kazdy pullitrovou lahev (teple) vody a navleky, ktere se mi roztrhly, tak jsem musel chodit (jako mistni) v nejblizsim okoli Taj Mahalu bos (jako mistni).
Cestou na hotel si riksak neodpustil zastavku v tovarne na vyrobky z mramoru, vysvetlili nam procedury jakymi se pripravuji zejmena desky stolu, vse pomoci stejnych technik pouzitych i pri stavbe Taj Mahalu. Samozrejme je jejich hlavnim cilem prodat, to se jim moc nedari :-), tak nas vedou do dalsi mistnosti s ruznymi levnejsimi kousky, kde si taky nic nevybirame, a kdyz nas vedou do treti mistnosti s latkama, tretkama... tak trillo razantne odmitne do mistnosti vubec vstoupit a rychle odchazime.
Prijizdime zpet na hotel, po kratkem odpocinku si davame veceri (trillo si dal dve chlebove placky plnene syrem, ja nejakou tu cinu s nudlema), mezitim mistni zamestnanci davaji dohromady pocitac (nez jsme objeli mesto, tak stihli vymalovat recepci), tak k nemu usedame a dopisujeme resty. Program na zitrek je znacne nejisty, kazdopadne ve ctyri odpoledne budeme muset dorazit na nadrazi, vyrazime pres noc do Varanasi.
Update (tohle bude zajimat predevsim kolegy z OSU, ale zajimave to bude i pro vsechny ostatni): Zapomeli jsme na jednu zajimavou historku, nekde nahore jsem psal, ze nas domaci, starsi pan, majitel hotelu, pomaha ceskym cestovkam organizovat ubytovani v Indii. Znovu se o tom zminil, kdyz jsme se vratili z projizdky po meste. Ukazoval: Ted tady mam tri slozky... Trillo kouka na horni slozku, na ni velkym napisem "Vilem Novak..." a rika domacimu: "Novak is very common czech surname..." a ja mezitim kouknu na slozku poradne, a ctu "Vilem Novak, Irina Perfilijeva" (pro ty co s nama nechodili na Osu - Irina Perfiljeva byla nase profesorka na Vycislitelnost a slozitost, Vilem Novak je jeji kolega z katedry, ktery nas ale nikdy neucil). Cele to vysvetlujeme domacimu a nestacime se divit, jaky je ten svet jedna velka globalni vesnice.
Streda, 16. zari 2009
V poslednich par dnech mame problem s pripojenim k netu, takze se budu snazit byt strucnejsi a dopsat stredu a ctvrtek.
Snidame v hotelove stresni restauraci, a v devet vyrazime s nasim riksakem do ulic. Jako prvni navstevujeme Palace of Winds, dale k parku s ruznymi stavbami pro astronomicka pozorovani (Jantar Mantar), pokracujeme k tzv. Monkey Temple, oficialne Temple of Sun, kde kupujeme nejake buraky a krmime opice.
Dalsi zastavka je Amber Fort za mestem, obrovsky komplex na kopci, ze ktereho poradna cast je zpristupnena, prochazime minimalne hodinu a vracime se k riksakovi. Domlouvame se s nim, ze nam zastavi u palace na jezere, kde je moznost projizdky na slonu.
Jedeme asi 15 minut kolecko stredem triproude hlavni vypadovky na sever z mesta, platime za celou srandu 400 rp plus celkem asi stovku baksisne ridicovi, pomahacovi, chlapikovi co nam k ceste vyhraval... No stalo to za to, za ty penize bychom se se slonem v evrope mohli leda tak vyfotit.
Vracime se zpet na hotel, ridic nam dava informace o ubytovani v Agre (ktere se pozdeji hodi), jdeme se trochu umyt a vyrazime do ulic na veceri a na internet.
Jdeme jinudy nez vcera, takovou trochu mene (rozumej vubec) turisty navstevovanou cast mesta, trochu experimentujeme, u jednoho stanku zrovna vytahuji chlebove placky z pece (tandoori bread), kupujeme dve jeste horke ze se nedaji drzet a po ceste je do sebe ladujeme. Jedna za pet rupii, no neberte to. Pak zkousime stavu z cukrove trtiny (7 rupek za sklenicku) - chutnalo to jako vymackana sladka trava :), a pak jeste sklenicku ananasove stavy za 6 (u nas bychom asi rekli "ananasovy fresh").
U autobusaku potkavame naseho riksaka, smeruje nas do internetove kavarny, ale tam je ponekud zahuleno, horko a strasne pomaly net. Vracime se na hotel, tam net ale zase nefunguje (DNS server nepreklada adresy), takze blog musi pockat. Jdeme se nahoru najist, davame jakesi Afghani chicken.
Jdeme spat, dalsi dil za chvili.
Snidame v hotelove stresni restauraci, a v devet vyrazime s nasim riksakem do ulic. Jako prvni navstevujeme Palace of Winds, dale k parku s ruznymi stavbami pro astronomicka pozorovani (Jantar Mantar), pokracujeme k tzv. Monkey Temple, oficialne Temple of Sun, kde kupujeme nejake buraky a krmime opice.
Dalsi zastavka je Amber Fort za mestem, obrovsky komplex na kopci, ze ktereho poradna cast je zpristupnena, prochazime minimalne hodinu a vracime se k riksakovi. Domlouvame se s nim, ze nam zastavi u palace na jezere, kde je moznost projizdky na slonu.
Jedeme asi 15 minut kolecko stredem triproude hlavni vypadovky na sever z mesta, platime za celou srandu 400 rp plus celkem asi stovku baksisne ridicovi, pomahacovi, chlapikovi co nam k ceste vyhraval... No stalo to za to, za ty penize bychom se se slonem v evrope mohli leda tak vyfotit.
Vracime se zpet na hotel, ridic nam dava informace o ubytovani v Agre (ktere se pozdeji hodi), jdeme se trochu umyt a vyrazime do ulic na veceri a na internet.
Jdeme jinudy nez vcera, takovou trochu mene (rozumej vubec) turisty navstevovanou cast mesta, trochu experimentujeme, u jednoho stanku zrovna vytahuji chlebove placky z pece (tandoori bread), kupujeme dve jeste horke ze se nedaji drzet a po ceste je do sebe ladujeme. Jedna za pet rupii, no neberte to. Pak zkousime stavu z cukrove trtiny (7 rupek za sklenicku) - chutnalo to jako vymackana sladka trava :), a pak jeste sklenicku ananasove stavy za 6 (u nas bychom asi rekli "ananasovy fresh").
U autobusaku potkavame naseho riksaka, smeruje nas do internetove kavarny, ale tam je ponekud zahuleno, horko a strasne pomaly net. Vracime se na hotel, tam net ale zase nefunguje (DNS server nepreklada adresy), takze blog musi pockat. Jdeme se nahoru najist, davame jakesi Afghani chicken.
Jdeme spat, dalsi dil za chvili.
středa 16. září 2009
Utery, 15. zari 2009
Budik v sedm zvoni, davame se trochu dohromady, balime a po pul osme vyrazime z hotelu. O riksaky neni nikdy nouze, ekonomicky receno nabidka prevysuje poptavku, takze hned u vchodu z hotelu se nam nabizi za tricet rupek jeden deda. Presne tuhle cenu jsem si predstavoval, nema ani cenu smlouvat, vyrazime na autobusak.
Nas autobus A/C 8:15 do Jaipuru je na miste, zase nejlepsi kousek na celem nadrazi, podobny typ jako predtim z Manali (vlastne uvnitr vypada uplne stejne). Vyrazime na cas, cesta vede ze zacatku dost fadni krajinou, takova savana, pak se to trochu meni, obcas se na obzoru objevi kopecek, pribyvaji mestecka. Po dvou hodinach stojime na odpocivadle, davame si nejake pecivo a caj k snidani. Po asi dalsich dvou hodinach pred Ajmerem stojime na kolejich u zavor, asi udalost, na ceste se dvema pruhy (1 a 1) stoji pred zavorou auta ve ctyrech pruzich, v protismeru totez. Cekame minimalne pet, mozna i o par minut vic, nez vlak prijede, neni dlouhy a tak je rychle pryc, pak jeste par minut nez se zavory zvednou... A pak prijde docela zajimavy mumraj a souboj kudy ze slamastyky ven. Docela zajimave, vsichni by chteli jet, nikdo nema kam a kudy. V Ajmeru zajizdime na autobusak, docela nas to zdrzi, ale pak uz je do Jaipuru dalnice (tri pruhy v kazdem smeru, mytne), takze cesta docela ubiha. Snad do Agry povede taky :-).
Dorazime asi po sedmi hodinach od startu, na autobusaku v Jaipuru kupujeme listky na ctvrtek rano do Agry, a vyrazime na stanoviste riksaku. Ti se o nas doslova perou, jeden sikovny nas zatahne k predplatne boude, kde platime tricet rupek, a uz si to padime k hotelu Pearl Palace, nejlepsi pomer pokoje cena/vykon co jsme zatim meli - klimatizace funguje, sprcha sprchuje, tece i tepla voda, pokoj je cistoucky, koupelna taky, velka telka... Cestou nam riksak nabidl, ze nam udela nocni projizdku po meste za stovku, tomu neodolame. Ve stresni hotelove restauraci davame nejake to jidlo (hodne pozdni obed) a na sestou schazime dolu, kde uz na nas ceka nas riksak. Predava nas svemu bratrovi, ktery nas vozi dve hodiny po meste, se dvema zastavkama - u nejakeho hinduistickecho chramu (kde nas pravda spis zajimaji opice nez osmiruci sloni), a pak do tovarny na luxusni textil. Ukazujou nam postupy vyroby ruznych tkanin, prikryvek na postel, nastenych dekoraci, nektere jsou opravdu krasne, mit prachy a kam je dat... Nejvic nas zaujaly obleky, chlapik tvrdi ze prodavaji latky Armanimu, a ze nam ze stejne latky pres noc spichne jejich krejci oblek na miru. Ceny nejsou spatne, ale nemame zrovna budget na oblek, ani na prikryvku na postel, tak odmitame.
Dopravni spicka v Jaipuru je zrejme kolem osme vecer, jedeme misty rychosti tri metry za minutu. Dorazime na hotel, ale moc se nezdrzime a jdeme ven hledat nejakou non-veg restauraci. Trochu nam to trva, vybira trillo a ten ma mlsny jazycek, ale nakonec jdeme do nejakeho podniku s nazvem "Fresh Chicken neco", kde se sice docela draho (na mistni pomery), za to velmi chutne, dosyta nadlabneme.
Internetovou kavarnu uz zadnou po ceste nevidime, sazime na hotel, ale auha - zdejsi kavarna je ponekud bez netu tak pisu az dalsi den rano. Chvili jeste koukame na telku a jdeme spat. Zitra vstavam casneji abych dopsal blog (trillo se musi vyspinkat do ruzova), rano chceme zajit nahoru do restaurace na snidani a pak na devet mame domluveneho naseho dvorniho riksaka na celodenni projizdku po mestskych pamatkach za 350 rupek.
Nas autobus A/C 8:15 do Jaipuru je na miste, zase nejlepsi kousek na celem nadrazi, podobny typ jako predtim z Manali (vlastne uvnitr vypada uplne stejne). Vyrazime na cas, cesta vede ze zacatku dost fadni krajinou, takova savana, pak se to trochu meni, obcas se na obzoru objevi kopecek, pribyvaji mestecka. Po dvou hodinach stojime na odpocivadle, davame si nejake pecivo a caj k snidani. Po asi dalsich dvou hodinach pred Ajmerem stojime na kolejich u zavor, asi udalost, na ceste se dvema pruhy (1 a 1) stoji pred zavorou auta ve ctyrech pruzich, v protismeru totez. Cekame minimalne pet, mozna i o par minut vic, nez vlak prijede, neni dlouhy a tak je rychle pryc, pak jeste par minut nez se zavory zvednou... A pak prijde docela zajimavy mumraj a souboj kudy ze slamastyky ven. Docela zajimave, vsichni by chteli jet, nikdo nema kam a kudy. V Ajmeru zajizdime na autobusak, docela nas to zdrzi, ale pak uz je do Jaipuru dalnice (tri pruhy v kazdem smeru, mytne), takze cesta docela ubiha. Snad do Agry povede taky :-).
Dorazime asi po sedmi hodinach od startu, na autobusaku v Jaipuru kupujeme listky na ctvrtek rano do Agry, a vyrazime na stanoviste riksaku. Ti se o nas doslova perou, jeden sikovny nas zatahne k predplatne boude, kde platime tricet rupek, a uz si to padime k hotelu Pearl Palace, nejlepsi pomer pokoje cena/vykon co jsme zatim meli - klimatizace funguje, sprcha sprchuje, tece i tepla voda, pokoj je cistoucky, koupelna taky, velka telka... Cestou nam riksak nabidl, ze nam udela nocni projizdku po meste za stovku, tomu neodolame. Ve stresni hotelove restauraci davame nejake to jidlo (hodne pozdni obed) a na sestou schazime dolu, kde uz na nas ceka nas riksak. Predava nas svemu bratrovi, ktery nas vozi dve hodiny po meste, se dvema zastavkama - u nejakeho hinduistickecho chramu (kde nas pravda spis zajimaji opice nez osmiruci sloni), a pak do tovarny na luxusni textil. Ukazujou nam postupy vyroby ruznych tkanin, prikryvek na postel, nastenych dekoraci, nektere jsou opravdu krasne, mit prachy a kam je dat... Nejvic nas zaujaly obleky, chlapik tvrdi ze prodavaji latky Armanimu, a ze nam ze stejne latky pres noc spichne jejich krejci oblek na miru. Ceny nejsou spatne, ale nemame zrovna budget na oblek, ani na prikryvku na postel, tak odmitame.
Dopravni spicka v Jaipuru je zrejme kolem osme vecer, jedeme misty rychosti tri metry za minutu. Dorazime na hotel, ale moc se nezdrzime a jdeme ven hledat nejakou non-veg restauraci. Trochu nam to trva, vybira trillo a ten ma mlsny jazycek, ale nakonec jdeme do nejakeho podniku s nazvem "Fresh Chicken neco", kde se sice docela draho (na mistni pomery), za to velmi chutne, dosyta nadlabneme.
Internetovou kavarnu uz zadnou po ceste nevidime, sazime na hotel, ale auha - zdejsi kavarna je ponekud bez netu tak pisu az dalsi den rano. Chvili jeste koukame na telku a jdeme spat. Zitra vstavam casneji abych dopsal blog (trillo se musi vyspinkat do ruzova), rano chceme zajit nahoru do restaurace na snidani a pak na devet mame domluveneho naseho dvorniho riksaka na celodenni projizdku po mestskych pamatkach za 350 rupek.
pondělí 14. září 2009
Pondeli, 14. zari 2009
Dodatek k predchozimu dni: Tak, z kavarny jsme vypadli, vzali na hotelu bagly, a vyrazili do ulic hledat riksu. Prvni pokus s cyklorikskou nevysel, kdyz slysel Old Delhi station tak se mu jemne podlomila kolena a zavrtel hlavou, tak jsme dalsi cyklose uz nezkouseli. Jak na potvoru po bazaru zrovna nejezdily zadne volne normalni motorizovane (vsechny v Dilli povinne na CNG, i busy a taxiky) rikse, takze jsme museli slapat pesky az k novodillijskemu nadrazi. Tam na nas vykrikovali taxy jako 250, kdyz jsme se na to vesele usmali, tak rekli "kolik chcete platit?" a ja na to "pade", tak nas poslal autobusem... no nakonec po trose vyjednavani jedeme s jednim belovlasym dedou za 90 rupek. Deda to hnal zajimave, nejdriv nejak po hlavnich cestach pres Connaught Place, a pak krivolakym ulickama stareho Dilli kteryma jsme prochazeli pres den. Za dvacet minut jsme byli tam.
Jelikoz jedeme lepsi tridou SL (sleeper class), mame narok na vstup do cekarny pro prvni tridu (ikdyz jako asi jedine belochy by nam nemel nikdo nervy kontrolovat jizdenku). Na mistnich toaletach objevujeme i sprchy (resp. neco tomu velmi podobneho), coz trilla nenechava zcela chladnym (resp. nenechava ho to upocenym a dela ho to zcela chladnym), takze jednu ze sprch predelava k obrazu svemu (a posleze memu).
Koupime nejake orisky do vlaku, nejake piti a vyrazime. Mame vagon S7, lehatka 1 a 2, usedame, za chvili je trochu poprask, protoze kdosi se jal precislovat vagony a z naseho se stava S6, tak musime o vuz dal. Tam uz je vyvesen seznam cestujicich v cele s nami, takze no problemo, nastupujeme, chvilku vyckavame, rozjizdime se... V "kupe" je nas osm, tri lehatka po stranach jako v nasich vlacich, dva lehatka podel vlaku v chodbicce. "Kupe" nejsou nejak oddelena, podobne jako v ruskych vlacich (aspon co vim, nikdy jsem v rusku nebyl). Je horko, ale vetrani funguje dobre, na strope jsou vetraky... V kupe jedeme s jednim filozofujicim starsim panem a jeho synem, kteri obstojne mluvi anglicky, tak se z pocatku trochu rozpovidame (klasicky vysvetlujeme ze se rozpadlo ceskoslovensko, ze to je nekde u nemecka (to znaji, byli ve frankfurtu), o svycarsku deda prohlasil ze je to raj na zemi (coz vzhledem k miste jeho soucasneho pobytu asi opravdu je), atd.).
Rozkladame prostredni luzko (ve dne slouzi jako operadlo), a jdeme na kute. Spime celkem dobre, prvni jizda vlakem (jeste budou dve) probehla uspesne. Rano vstavame kolem sedme, po osme dorazime do cilove stanice Jodhpur.
Relativne dobre vyspani vyrazime do predem vytipovaneho hotelu Govind (prakticky pres ulici), vybirame mezi pokojem s (450) nebo bez (700) klimatizace, klimoska nakonec vitezi. Vyrazime do mesta riksakem na Mehrangahr Fort (nebo tak nejak se to pise), obrovsky pevnostni komplex, sidlo mistnich radzu (v podstate funguje dodnes, ale dnesni radza se prestehoval nekam bokem aby zpristupnil objekt verejnosti (pokrocily to clovek, inu, Rajastan).
Dostavame (v cene, za zalohu, dal jsem jim cesky ridicak) audiopruvodce, prochazime asi dve hodiny celou pevnosti. Opravdu stoji za videni, jedna z nejzajimavejsich veci ktere jsme zatim videli (taky hlavne kvuli ni jsme do Jodhpuru zajizdeli, nic moc vic tady neni). Pri odevzdavani pruvodcu je maly problem, odevzdavaji se jinde nez berou, a muj ridicak jeste nedorazil. Tak davame obcerstveni v hradni kavarne (dve deci mango dzusu, resp. trillo ice tea) za nekrestanskych 12 korun. Ridicak je nalezen, vracen a my se vydavame pod pevnost. Tam nejaky manik vyrabi macetou kokosy s brckem, stavim se k tomu ostychave, ale za dvacet rupek no nekup to, trillo prekecava, tak taky jeden beru. Chtelo by to vychladit, bylo by to lepsi.
Dolu z pevnosti jdeme pesky pres stare mesto, cestu nam znacne zneprijemnuje neustale volani "hello" - to by jeste nevadilo, pak "give money" ze strany malych deti, to by jeste taky slo, ale vylozene srat nas zacali dva klucinove, kteri nas pronasledovali aspon kilometr ulickama a hulakali na cele kolo "give ten rupiiiiis". No nakonec to vzdali, my dochazime na hlavni ulici, davame si Thali (uz jsme to jedli jednou, ale nemohl jsem si na ten nazev vzpomenout) - velky plechovy talir, na nem asi sest misek s ruznyma pochoutkama, k tomu chapati, pak nejaka zelenina okolo... tentokrat za vselidovych 70 rp (zase nejdrazsi jidlo co tam meli, za bratru 28 Kc), k tomu dost piti, takze se dostavame na dve stovky.
Vyrazime na autobusak koupit listek do Jaipuru na zitra rano, to neni az takovy problem, rozlustil jsem jizdni rad v Hindi, mel radost ze mi ty hodinu uceni konecne k necemu byly, v zapeti trillo nasel anglicky :-), jedeme klimatizovanym busem v zitra rano v 8:15, melo by to trvat takovych 6-7 hodin.
Je strasne horko, takze koncime s dnesnim chozenim a bereme riksaka za 20 rp k mistnim zahradam, ktere jsou domovem (cituji RG) depresivni mestske ZOO. To celkem odpovida, nejen ze je mala a uzasne neprehledna - v parku je asi 6 kruhu, v kazdem jedna cast zoo, park jako takovy je volne pristupny, do zoo se plati, takze porad pri vstupu ukazujete listek, navic porad hledame dookola vchod... uz to je depresivni. Navic ty zvirata v teplotach splhajicim ke ctyricitce taky vypadaji hodne depresivne, v depresivnich pribytcich... Nejlip jeste vypadali ptaci, tech je hodne v jedne velke voliere, pak jsme videli spiciho tygra a par opic, pak nejake srnky a danky.
Konec srandy, jdeme na net psat blog... no prvni kavarna do ktere jsme vlezli stala za vsechny prachy - otevrit facebook trvalo pet minut. Po onech peti minutach to vzdavame, sedame na riksaka a mirime na hotel. Davame sprchu a kratky relax, a schazime dolu do netove kavarny. Tady uz net fici dobre. Hlavnim cilem dne je koupit jizdenky na patecni vecer z Agry do Varanasi, na nedeli vecer do Jalgaonu, a pak letenku na sobotu pred odjezdem z Goa do Bombaje. Tim se nam jasne vytycila cesta presne podle puvodniho harmonogramu, takze uz nemame moc kam uhnout (a to teda ani nechceme). Na Bombaj nam moc casu nezbyde, ale pri predstave ze je to takove druhe Dilli, toho neni moc co litovat. Jeden den bude muset stacit. Vyhodu to ma taky v tom, ze do Bombaje nepojedem vlakem, tudiz asi neuvidime slumy a nepokazime si prozatimni dojem o Indii (pravda Incredible India to zrovna neni, ale da se).
Listky se koupit podarilo (vsechno pres net, vydelat mistnim taskarum - na kazdem rohu je train/bus/air booking office - nedame), letenku taky (na to ze to leti za uz 12 dni, tak cena 760 korun na osobu nezni tak zle :-)), zitra rano frcime do Jaipuru, tam budem asi dve noci (nebo jednu a pojedeme do Agry, uvidime jak to vyjde).
A pohadky je (pro dnesek) konec.
Update:
Davame jeste jidlo v restauraci nad hotelem s vyhledem na pevnost, ktera bohuzel neni osvetlena, tak vidime jenom nezretelnou siluetu a tri svitici okna (asi na WC nekdo zapomel zhasnout). Ja zkousim zase pizzu, za moc to nestalo, slibuju ze to bylo naposled, trillo jedl uz ani nevim co. Nastavit budika na sedmou a spat.
Jelikoz jedeme lepsi tridou SL (sleeper class), mame narok na vstup do cekarny pro prvni tridu (ikdyz jako asi jedine belochy by nam nemel nikdo nervy kontrolovat jizdenku). Na mistnich toaletach objevujeme i sprchy (resp. neco tomu velmi podobneho), coz trilla nenechava zcela chladnym (resp. nenechava ho to upocenym a dela ho to zcela chladnym), takze jednu ze sprch predelava k obrazu svemu (a posleze memu).
Koupime nejake orisky do vlaku, nejake piti a vyrazime. Mame vagon S7, lehatka 1 a 2, usedame, za chvili je trochu poprask, protoze kdosi se jal precislovat vagony a z naseho se stava S6, tak musime o vuz dal. Tam uz je vyvesen seznam cestujicich v cele s nami, takze no problemo, nastupujeme, chvilku vyckavame, rozjizdime se... V "kupe" je nas osm, tri lehatka po stranach jako v nasich vlacich, dva lehatka podel vlaku v chodbicce. "Kupe" nejsou nejak oddelena, podobne jako v ruskych vlacich (aspon co vim, nikdy jsem v rusku nebyl). Je horko, ale vetrani funguje dobre, na strope jsou vetraky... V kupe jedeme s jednim filozofujicim starsim panem a jeho synem, kteri obstojne mluvi anglicky, tak se z pocatku trochu rozpovidame (klasicky vysvetlujeme ze se rozpadlo ceskoslovensko, ze to je nekde u nemecka (to znaji, byli ve frankfurtu), o svycarsku deda prohlasil ze je to raj na zemi (coz vzhledem k miste jeho soucasneho pobytu asi opravdu je), atd.).
Rozkladame prostredni luzko (ve dne slouzi jako operadlo), a jdeme na kute. Spime celkem dobre, prvni jizda vlakem (jeste budou dve) probehla uspesne. Rano vstavame kolem sedme, po osme dorazime do cilove stanice Jodhpur.
Relativne dobre vyspani vyrazime do predem vytipovaneho hotelu Govind (prakticky pres ulici), vybirame mezi pokojem s (450) nebo bez (700) klimatizace, klimoska nakonec vitezi. Vyrazime do mesta riksakem na Mehrangahr Fort (nebo tak nejak se to pise), obrovsky pevnostni komplex, sidlo mistnich radzu (v podstate funguje dodnes, ale dnesni radza se prestehoval nekam bokem aby zpristupnil objekt verejnosti (pokrocily to clovek, inu, Rajastan).
Dostavame (v cene, za zalohu, dal jsem jim cesky ridicak) audiopruvodce, prochazime asi dve hodiny celou pevnosti. Opravdu stoji za videni, jedna z nejzajimavejsich veci ktere jsme zatim videli (taky hlavne kvuli ni jsme do Jodhpuru zajizdeli, nic moc vic tady neni). Pri odevzdavani pruvodcu je maly problem, odevzdavaji se jinde nez berou, a muj ridicak jeste nedorazil. Tak davame obcerstveni v hradni kavarne (dve deci mango dzusu, resp. trillo ice tea) za nekrestanskych 12 korun. Ridicak je nalezen, vracen a my se vydavame pod pevnost. Tam nejaky manik vyrabi macetou kokosy s brckem, stavim se k tomu ostychave, ale za dvacet rupek no nekup to, trillo prekecava, tak taky jeden beru. Chtelo by to vychladit, bylo by to lepsi.
Dolu z pevnosti jdeme pesky pres stare mesto, cestu nam znacne zneprijemnuje neustale volani "hello" - to by jeste nevadilo, pak "give money" ze strany malych deti, to by jeste taky slo, ale vylozene srat nas zacali dva klucinove, kteri nas pronasledovali aspon kilometr ulickama a hulakali na cele kolo "give ten rupiiiiis". No nakonec to vzdali, my dochazime na hlavni ulici, davame si Thali (uz jsme to jedli jednou, ale nemohl jsem si na ten nazev vzpomenout) - velky plechovy talir, na nem asi sest misek s ruznyma pochoutkama, k tomu chapati, pak nejaka zelenina okolo... tentokrat za vselidovych 70 rp (zase nejdrazsi jidlo co tam meli, za bratru 28 Kc), k tomu dost piti, takze se dostavame na dve stovky.
Vyrazime na autobusak koupit listek do Jaipuru na zitra rano, to neni az takovy problem, rozlustil jsem jizdni rad v Hindi, mel radost ze mi ty hodinu uceni konecne k necemu byly, v zapeti trillo nasel anglicky :-), jedeme klimatizovanym busem v zitra rano v 8:15, melo by to trvat takovych 6-7 hodin.
Je strasne horko, takze koncime s dnesnim chozenim a bereme riksaka za 20 rp k mistnim zahradam, ktere jsou domovem (cituji RG) depresivni mestske ZOO. To celkem odpovida, nejen ze je mala a uzasne neprehledna - v parku je asi 6 kruhu, v kazdem jedna cast zoo, park jako takovy je volne pristupny, do zoo se plati, takze porad pri vstupu ukazujete listek, navic porad hledame dookola vchod... uz to je depresivni. Navic ty zvirata v teplotach splhajicim ke ctyricitce taky vypadaji hodne depresivne, v depresivnich pribytcich... Nejlip jeste vypadali ptaci, tech je hodne v jedne velke voliere, pak jsme videli spiciho tygra a par opic, pak nejake srnky a danky.
Konec srandy, jdeme na net psat blog... no prvni kavarna do ktere jsme vlezli stala za vsechny prachy - otevrit facebook trvalo pet minut. Po onech peti minutach to vzdavame, sedame na riksaka a mirime na hotel. Davame sprchu a kratky relax, a schazime dolu do netove kavarny. Tady uz net fici dobre. Hlavnim cilem dne je koupit jizdenky na patecni vecer z Agry do Varanasi, na nedeli vecer do Jalgaonu, a pak letenku na sobotu pred odjezdem z Goa do Bombaje. Tim se nam jasne vytycila cesta presne podle puvodniho harmonogramu, takze uz nemame moc kam uhnout (a to teda ani nechceme). Na Bombaj nam moc casu nezbyde, ale pri predstave ze je to takove druhe Dilli, toho neni moc co litovat. Jeden den bude muset stacit. Vyhodu to ma taky v tom, ze do Bombaje nepojedem vlakem, tudiz asi neuvidime slumy a nepokazime si prozatimni dojem o Indii (pravda Incredible India to zrovna neni, ale da se).
Listky se koupit podarilo (vsechno pres net, vydelat mistnim taskarum - na kazdem rohu je train/bus/air booking office - nedame), letenku taky (na to ze to leti za uz 12 dni, tak cena 760 korun na osobu nezni tak zle :-)), zitra rano frcime do Jaipuru, tam budem asi dve noci (nebo jednu a pojedeme do Agry, uvidime jak to vyjde).
A pohadky je (pro dnesek) konec.
Update:
Davame jeste jidlo v restauraci nad hotelem s vyhledem na pevnost, ktera bohuzel neni osvetlena, tak vidime jenom nezretelnou siluetu a tri svitici okna (asi na WC nekdo zapomel zhasnout). Ja zkousim zase pizzu, za moc to nestalo, slibuju ze to bylo naposled, trillo jedl uz ani nevim co. Nastavit budika na sedmou a spat.
neděle 13. září 2009
Nedele, 13. zari 2009
Vstavame na budik v osm, mame hodku abychom se dali trochu dohromady, zabalili a vypadli. Bagly nechavame v uschovne naseho hotelu, tak snad tam jeste jsou (jdeme je vyzvednout az dopisu tenhle blabol).Rano opet do cajovny, tentokrat davame konvici matoveho a k tomu nejake to sladke pecivo (trillo lemon cake, ja davam nejaky skoricovy zamotek, a vyrazime opet do viru velkomesta. Je zase nedele, tak se dobre cestuje, ulice jsou prakticky prazdne (neco jako Ostrava ve spicce). Jdeme pesky na Connaught place, je to kousek, tam bereme za 35 rp predplacenou riksu do vladni ctvrte. Na konci dlouheho parku, v nemz stoji india gate kterou jsme videli pri prvni navsteve dilli pred tydnem, je vladni ctvrt, nechavam si jednotlive budovy popsat mistnim vojakem. Celemu navrsi vevodi prezidentsky palac, napravo od nej budova predsedy vlady a kolem dalsi klicova ministerstva - vybavuju si finance, zahranici, vnitro a jeste nejaka dalsi. Vsude hlidaji vojaci a porad nas od nekud vyhazuji, ze tady se nesmi tohle a tamto... Jedni se s nama daji do reci, radi ze to pred cim ted stojime je parlament, ptaji se na otazky jako vsichni - odkud jsme a jak se nam libi v Indii.
Vracime se metrem do stareho Dilli, proti novemu je to neskutecny rozdil, vylezame na namesticku ze ktereho vedou ctyri cesty, samozrejme se vydavame tou spatnou, ale na druhy pokus uz se dari. Prichazime k nejvetsi mesite ve meste, prochazime, vetrel se k nam pruvodce, ktery nejenze nemluvil anglicky, ale byl snad hluchonemy. "Vypravel" nam o vsem moznem, ale v par mesitach uz jsme byli, takze jsme chapali o co mu slo (obvykle). Nakonec si rekl o baksis, dali jsme mu stovku (coz teda byl podle me kralovsky baksis), chtel vic... nedostal nic. Kdyby dostal desetkrat denne stovku, tak ma za mesic 30000 rp... kralovsky plat.
Prochazime starym mestem na nadrazi, odkud by mel vecer jet nas vlak do Jodhpuru. Trochu nam trva nez pochopime mistni system (resp. najdeme jizdni rad), nas vlak tam je tak snad pojedem. Opet prochazime mestem k cervene pevnosti (Red Fort). Kupujeme za 250 listky, chvilku postojime ve fronte. Nic moc, je sice hodne rozsahla, ale do vetsiny budov uvnitr se stejne nesmi, ve dvou je muzeum, v ostatnich nic. Na hradby se taky neda... No celkovy dojem rozpacity.
Bereme riksaka na Connaught place, hledame obchod s luxusnima hadrama a menime dalsi dolary za 48 rp. Na levne jidlo to tady nevypada, takze metrem zpet jednu zastavku... jenze se v metru asi neco nepovedlo, a nasim smerem chce jet asi tak milion lidi. Jedeme teda opacnym jednu zastavku, a pak zpatky, mezitim (5 minut) se ale dav nekam rozplynul, aspon jeho vetsina. No neva, hlavni nevyhoda zastavky nove dilli je hlavne v tom, ze je u novodillijskeho nadrazi, ale v postate uz ve starem dilli, takze musime nadchodem pres vsechna nastupiste, kdyz se chceme dostat k nasemu hotelu, resp. do ctvrti Paharganj kde stoji.
Hledame nejakou schudnou stravovnu, trva nam to nejak dele nez obvykle, ale nakonec davame rajskou polevku, nejake nudle (neco jako m7 v omeze - sry kdo jste nepochopili) a pepsi. Kolem nasi hospody prochazi nejaky pruvod s alegorickym vozem a slonem, takze konecne fotim, vcera jsme videli kazdy jednoho, predjizdeli jsme je na dalnici pred dilli.
Jdeme hledat netovou kavarnu smerem k nasemu hotelu, ale dosli jsme onen pruvod, tak to otacime a nachazime v jednom hotelu net za 25 rp. Berem dva kompy a trochu se dostavame do reality vsedniho dne (ty volby nakonec nebudou???).
Zazvonil zvonec, pohadky je konec, musime na hotel pro bagly a pak riksakem na nadrazi, vlacet se pres ten nadchod k metru s batohama by nam nemuselo udelat dobre.
Takze, sbohem Dilli, zitra se snad ozveme z Jodhpuru.
sobota 12. září 2009
Sobota, 12. zari 2009
Tak jsme uspesne dorazili na autobusove nadrazi v Dilli. Pokud jste nekdo meli pocit totalniho chaosu na nadrazi v Istanbulu, tak v porovnani s Dilli je to jeste prochazka ruzovym sadem. Bereme si batohy v kufru, ktere nam radne navlhly, a slepe nasledujeme polaky, kteri odsud vyrazeli a znaji cestu k metru. Jedeme tri zastavky na vlakove nadrazi v Novem Dilli, kde se chvilku rozkoukavame, a pak nadchodem pres vsechny nastupiste prechazime na druhou stranu, kde zacina ctvrt Paharganj, s hlavnim bazarem a mnozstvim levnych hotelu.
Chvili vybirame, ale uz nutne potrebujeme sprchu a zacit susit veci, navic porad mrholi, tak vybereme neprilis stastne jakysi hotylek v zapadle ulicce s klimatizaci a sprchou, oboji v nefunkcnim stavu. Horko na klimatizaci neni, sprchu trillo operativne opravuje spinacim spendlikem.
Davame si dvacet, od jedenacte do tri, a pak vyrazime na pozdni obed na hlavni bazar. Trillo si dava jakysi Saab chicken nebo tak nejak - spenatovite vyhlizejici kase v misce, k tomu chapati, ja neodolavam a davam si chicken pizzu - mala, trosku hrubsi nez italsky original, ale zase s peknou vrstvou kurecich kousku a ruzne zeleniny. Po obede prochazime bazar, premek kupuje stinitko na lampu za smesne drobne a vydavame se hledat netovou kavarnu. To se dari, dopisujeme vcerejsi blog, ale pak pada net a musime o dum, resp. kavarnu, dal.
Zitra musime o pul desate vypadnout z hotelu, v planu je prolezt stare dilli s nejvetsi mesitou v dilli a cervenou pevnosti, a pak po osme na vlak do Jodhpuru. Kdyz to vyjde, tak se zitra navecer zase ozveme.
Update: Vecer jeste stihame navstivit mistni cajovnu zapadniho stylu, jsou tady prakticky sami zapadaci, davame si citronovy caj, chvili posedime a pak vyrazime na hotel.
Chvili vybirame, ale uz nutne potrebujeme sprchu a zacit susit veci, navic porad mrholi, tak vybereme neprilis stastne jakysi hotylek v zapadle ulicce s klimatizaci a sprchou, oboji v nefunkcnim stavu. Horko na klimatizaci neni, sprchu trillo operativne opravuje spinacim spendlikem.
Davame si dvacet, od jedenacte do tri, a pak vyrazime na pozdni obed na hlavni bazar. Trillo si dava jakysi Saab chicken nebo tak nejak - spenatovite vyhlizejici kase v misce, k tomu chapati, ja neodolavam a davam si chicken pizzu - mala, trosku hrubsi nez italsky original, ale zase s peknou vrstvou kurecich kousku a ruzne zeleniny. Po obede prochazime bazar, premek kupuje stinitko na lampu za smesne drobne a vydavame se hledat netovou kavarnu. To se dari, dopisujeme vcerejsi blog, ale pak pada net a musime o dum, resp. kavarnu, dal.
Zitra musime o pul desate vypadnout z hotelu, v planu je prolezt stare dilli s nejvetsi mesitou v dilli a cervenou pevnosti, a pak po osme na vlak do Jodhpuru. Kdyz to vyjde, tak se zitra navecer zase ozveme.
Update: Vecer jeste stihame navstivit mistni cajovnu zapadniho stylu, jsou tady prakticky sami zapadaci, davame si citronovy caj, chvili posedime a pak vyrazime na hotel.
pátek 11. září 2009
Patek, 11. zari 2009
Po dvoudenni sichte se probouzime pred desatou. Puvodni plan, ktery je na blogu, jsme meli v planu trochu pozmenit, zustat v horach o den dele a pak byt o den min v Dilli. Pada, zpet na vyjetou kolej - nehorazne prsi. Rano piseme vcerejsi blog z kavarny vedle hotelu. Je to trochu delsi nez obvykle, no ten del pravda byl trochu delsi. Dneska to bude kratke. Z kavarny vyrazime na autobusak zjistit jak to vypada z dopravou do Dilli na dnesek vecer. Ptame se obecne co jezdi a co to stoji, nejluxusnejsi Volvo skoro litr, pak nejaky delux za 700 a pak nejaka krabice za 385. Krabic tady stoji plno a jet tim rozhodne nechceme skoro 600 km, tak jeste obihame okolni agentury, ale na dnesek uz nic neni, nabizeji nam akorat s prestupem v Chandrigaru, to se nam ale moc nechce. Vracime se ke kase na nadrazi, kupujeme na patou vecer dva listky deluxem za 700, tak snad to pujde.
Suma sumarum jsme uz dlouho poradne nejedli, vcera dve musli tycinky a k obedu nudle, dneska snidane taky nula. Na hlavni ulici je hospod plno, obchazime ty ktere od pohledu vypadaji draze, a zapadneme do jedne vegetarianske, kde sedi mistni i nejaky bily par.
Cisnik donasi jidelnicky v anglictine. Vsuvka o mistnich jidelniccich - prakticky vsechno co v nich rozumime je caj, ryze, nudle a kure. Prakticky pro vsechna mistni jidla, suroviny a zpusob jejich pripravy maji indiani vlastni nazvy. Zacina se to trochu lepsit, ale hodil by se nejaky casty navstevnik podobnych indickych zarizeni od nas doma (timto vyzyvam kazdeho ctenare, ktery zna nejaka indicka jidla, at do komentare napise jejich nazvy s popisem wocogou).
No, zase jsme si dali nejakou tu mistni specialitku za stovku (zase prakticky nejdrazsi jidlo) - jak se to jmenuje si nepamatuju, byl to takovy tac se ctyrka miskama - ryze, omacka z lustenin, omacka se syrem, zelenina - a dalsi zelenini a chapati (placky s chlebovou funkci). K tomu jeste donesl misku s drcenyma cili paprickama, ale to jsme fakt odolali - uz to samotne jidlo bylo dost palive (ale porad s rozumem). S vodou platime 220 rs, davame cisnikovi dvacku dysko a vyrazime riksou (kdyz pisu riksa, tak mam na mysli motoriksu, cykloryksou jsme zatim nejeli) k prakticky jedine zajimavosti v dosahu vypichnute v Rough Guide (dale jen RG) - Hadimba Temple. Zvlastni hinduisticky chram ze dreva (neco jako nase drevene kosteliky), ve vnitr to ale vypada spis jak v jeskyni - kameny, ohniste, deky, nejake nabozenske predmety... dost divne. Navic prostor po kterem se lze jako navstevnik pohybovat ma asi 2 metry ctverecni. Chram je nahore nad Manali, nahoru nas vyvezl riksak z autobusaku za pade, ted zadny po ruce neni, tak jdeme dolu pesky. Leje jak z konve, tak ve tretine cesty se trillovi podarilo stopnout riksaka dalsiho, ktery sice uz ma zakaznika, ale nevadi, ten si stoupne na dvere, my sedame dozadu i s baglama, a hura dolu. Stojiciho chlapika jsme cestou vysadili, dojeli na autobusak, a nas riksak chce stovku (40 Kc) za tak tri kilometry. To je nejvetsi... ehm... rip-off, no ale pomohlo nam to, pouceni pro priste - vzdy si domluvit cenu predem. Jednou jsme to porusili a takhle nas natahl.
Jdeme do netove kavarny, je dobra, rychly net, trillo si hraje s fotkama tak snad i neco zverejnime, ja pisu.
Bus nam jede v pet, to je za hodinu (mame o tri a pul hodiny vic nez ve stredni evrope), tak se susime a doufame ze prestane prset. Podle predpovedi zitra v Dilli muzou byt nejake bourky, od nedele dal by uz melo byt pekne, i v Jodhpuru.
Co se jeste dneska prihodi nevim, takze zbytek zitra.
Update:
Tak zpet u Internetu. Chvilku nam trvalo nez jsme na Manalijskem (?) autobusaku nasli nas bus, nastesti to byl ten zdaleka nejlepe vypadajici. Porad prsi, kufry davame do zavazadloveho prostoru v zadu, jsou nam oznaceny kridou s cisly sedadel a za to platime po deseti rupiich. Vyrazime, cestou zjistujeme ze v busu jedou dva chlapici z Varsavy, tak se s nima na prvni prestavce v Kullu davame do reci. Byli mesic v horach, lezli, kourili mistni kurivo a spali ruzne od salasi s bacama po hotel s HBO. Vraceji se v pondeli domu. V Kullu se do autobusu verve hloucek mistnich chlapcu s kbeliky se zeleninou a kdejakou jinou ohavnou smesi, nikdo to moc nechce a spis brani lidem vyjit ven. Jeden z polaku pronesl vystiznou hlasku: "Vsechno tady vypada jako provizorium. Jako by to rano postavili aby to jeste dneska mohlo nejak fungovat." Myslim ze velice vystizne, da se to vstahnout prakticky na cokoliv.
Za Kullu je nam pusten bollywoodsky film bez titulku, hlavni zapletka byla chlapik s rodinkou, manzelka a do toho milenka... dalo se na to divat. Dalsi zastavka v Mandi, pak nekde v noci technicka vymesovaci a pak az nad ranem v Chandrigaru. Pak uz se jelo po "dalnici" az do Dilli. Ale to uz je sobota a do tohohle prispevku to nepatri.
Suma sumarum jsme uz dlouho poradne nejedli, vcera dve musli tycinky a k obedu nudle, dneska snidane taky nula. Na hlavni ulici je hospod plno, obchazime ty ktere od pohledu vypadaji draze, a zapadneme do jedne vegetarianske, kde sedi mistni i nejaky bily par.
Cisnik donasi jidelnicky v anglictine. Vsuvka o mistnich jidelniccich - prakticky vsechno co v nich rozumime je caj, ryze, nudle a kure. Prakticky pro vsechna mistni jidla, suroviny a zpusob jejich pripravy maji indiani vlastni nazvy. Zacina se to trochu lepsit, ale hodil by se nejaky casty navstevnik podobnych indickych zarizeni od nas doma (timto vyzyvam kazdeho ctenare, ktery zna nejaka indicka jidla, at do komentare napise jejich nazvy s popisem wocogou).No, zase jsme si dali nejakou tu mistni specialitku za stovku (zase prakticky nejdrazsi jidlo) - jak se to jmenuje si nepamatuju, byl to takovy tac se ctyrka miskama - ryze, omacka z lustenin, omacka se syrem, zelenina - a dalsi zelenini a chapati (placky s chlebovou funkci). K tomu jeste donesl misku s drcenyma cili paprickama, ale to jsme fakt odolali - uz to samotne jidlo bylo dost palive (ale porad s rozumem). S vodou platime 220 rs, davame cisnikovi dvacku dysko a vyrazime riksou (kdyz pisu riksa, tak mam na mysli motoriksu, cykloryksou jsme zatim nejeli) k prakticky jedine zajimavosti v dosahu vypichnute v Rough Guide (dale jen RG) - Hadimba Temple. Zvlastni hinduisticky chram ze dreva (neco jako nase drevene kosteliky), ve vnitr to ale vypada spis jak v jeskyni - kameny, ohniste, deky, nejake nabozenske predmety... dost divne. Navic prostor po kterem se lze jako navstevnik pohybovat ma asi 2 metry ctverecni. Chram je nahore nad Manali, nahoru nas vyvezl riksak z autobusaku za pade, ted zadny po ruce neni, tak jdeme dolu pesky. Leje jak z konve, tak ve tretine cesty se trillovi podarilo stopnout riksaka dalsiho, ktery sice uz ma zakaznika, ale nevadi, ten si stoupne na dvere, my sedame dozadu i s baglama, a hura dolu. Stojiciho chlapika jsme cestou vysadili, dojeli na autobusak, a nas riksak chce stovku (40 Kc) za tak tri kilometry. To je nejvetsi... ehm... rip-off, no ale pomohlo nam to, pouceni pro priste - vzdy si domluvit cenu predem. Jednou jsme to porusili a takhle nas natahl.
Jdeme do netove kavarny, je dobra, rychly net, trillo si hraje s fotkama tak snad i neco zverejnime, ja pisu.
Bus nam jede v pet, to je za hodinu (mame o tri a pul hodiny vic nez ve stredni evrope), tak se susime a doufame ze prestane prset. Podle predpovedi zitra v Dilli muzou byt nejake bourky, od nedele dal by uz melo byt pekne, i v Jodhpuru.
Co se jeste dneska prihodi nevim, takze zbytek zitra.
Update:
Tak zpet u Internetu. Chvilku nam trvalo nez jsme na Manalijskem (?) autobusaku nasli nas bus, nastesti to byl ten zdaleka nejlepe vypadajici. Porad prsi, kufry davame do zavazadloveho prostoru v zadu, jsou nam oznaceny kridou s cisly sedadel a za to platime po deseti rupiich. Vyrazime, cestou zjistujeme ze v busu jedou dva chlapici z Varsavy, tak se s nima na prvni prestavce v Kullu davame do reci. Byli mesic v horach, lezli, kourili mistni kurivo a spali ruzne od salasi s bacama po hotel s HBO. Vraceji se v pondeli domu. V Kullu se do autobusu verve hloucek mistnich chlapcu s kbeliky se zeleninou a kdejakou jinou ohavnou smesi, nikdo to moc nechce a spis brani lidem vyjit ven. Jeden z polaku pronesl vystiznou hlasku: "Vsechno tady vypada jako provizorium. Jako by to rano postavili aby to jeste dneska mohlo nejak fungovat." Myslim ze velice vystizne, da se to vstahnout prakticky na cokoliv.
Za Kullu je nam pusten bollywoodsky film bez titulku, hlavni zapletka byla chlapik s rodinkou, manzelka a do toho milenka... dalo se na to divat. Dalsi zastavka v Mandi, pak nekde v noci technicka vymesovaci a pak az nad ranem v Chandrigaru. Pak uz se jelo po "dalnici" az do Dilli. Ale to uz je sobota a do tohohle prispevku to nepatri.
Ctvrtek, 10. zari
Vstavame v jedenact vecer, delka spanku se da pocitat spis na minuty nez hodiny, precejenom pojedeme po druhe nejvyse polozene silnici na svete (aspon to tvrdi nas pruvodce, a asi to tak bude, prumerna (na 480 km)nadmorska vyska bude kolem 3500 mnm a mozna i vic). Balime posledni veci a vyrazime na autobusak. Je to dvacet minut, cestu nam trochu komplikuje tma, ale neni jeste uplne mrtvo, sem tam nekde neco sviti, a trillo ma celovku. Vchazime na stanoviste jeepu a uz na nas kdosi vola: "1433" (posledni cislo spz naseho jeepu). Jdeme za nim, vyklada nam cosi ze mame jet s nim misto 1433, ze ten je broken. To se nam moc nezda, obhlizime puvodni jeep ale je kolem neho mrtvo, okolo jinych uz se roji lidi. Chlapik chape ze mu neverime, tak nekde z rukavu vytahl ridice 1433 se kterym jsme mluvili vcera. Ten rika, ze jeho auto ma little problem, nacez u slova little propuka v ostatnich jeeparich veseli. Davame batohy na strechu, ridic a mistni pohunci je privazuji, usedame dopredu na dvojsedacku vedle ridice, moc mista tam neni, bude to sranda.
Vyrazime ctyri auta, na prvnich kilometrech se jeste ruzne pribiraji a prehazujou lidi, dokonce se asi 5 km vracime na start. Vsechno se ale ustali, mame plno (ridic a my dva vepredu, za nama na trojsedacce ctyri lidi, a v kufru na lavicich po stranach dalsi ctyri). Jedeme v klidu, pohode a tichu, co se ale neda rict o pozdejsich pasazich, kdy ridic neustale toci pet kazet mistni hudby, uz nam z toho jde hlava kolem, trillo to nakonec nevydrzel a pred dojezdem do cile zacal do mistni hudby anglicky nepokryte rypat.
O pul jedne si to stradujeme noci po zname ceste pres Tikse a odbocku k Hemisu smerem na Manali. Prvni a zaroven nejvyssi prusmyk, pres 5300 metru nad morem, projizdime jeste za tmy, pak se jiz zacina rozednivat. Osidleni je tady prakticky nulove, sem tam stanove mestecko pro znavene poutniky (ubytovani, obcerstveni). Cast mezi prvnim a druhym prusmykem je v podstate poust, cesta taky vede casto po pisku, nase ridice to ocividne bavi a tak trochu spolu zavodi. Od druheho prusmyku se krajina meni, jsou tady vic skaly, z vrcholku hor stekaji ricky a v udoli tvori krasne pruzracne reky. Jsou tady krasna mista (google gata loops), uzasne vyhledy.
Podobna krajina je i mezi druhym a tretim pasem, nadherne scenerie, tocime obcas video, fotime, tak z toho snad neco bude. Zastavujeme priblizne co dve hodinky bud kvuli vykonani potreby, nebo jako vzajemna pomoc jeepu kvuli porucham (nam treba uchazel vzduch tak jsme cestou brali vzduch, nebo nam spadl ze strechy trilluv batoh na kapotu, tak jsme pul hodky stali a hlavne trillo organizoval rekonstrukci zajisteni nakladu na strese (ktere pak vydrzelo az do Manali)). Kolem jedne davame obed, ve stanovem mestecku u takove babky, dvakrat nudlova polivka a mobil pack (0.6 litru) styloveho Mountain Dew, platime sto rp a pokracujeme. Treti prusmyk (Baracha la) je pokryty snehem, na ceste ho nastesti moc neni, nastesti vzhledem k pneumatikam naseho jeepu pripominajicim vzorkem spis kola F1 po triceti odjetych kolech.
Za tretim prusmykem se krajina opet razantne meni, vjizdime do udoli Lahaul, je zde o poznani vice zelene, uz sem zasahuje monzun z jihu, a cesta je tady nejhorsi z celeho useku. Casto projizdime brody, obrovskymi kaluzemi, jezdime po blate. Cesta vede v podstate porad po zapadnim svahu udoli, vychodni svah je nahore pokryt snehem, ktery se topi a vytvari potucky a male i vetsi vodopady. Casteji se take objevuji vesnice a vesnicky po obou stranach reky.
Projizdime nejvetsi vesnici po ceste, Keylong, kde (plus minus, mozna ve vesnici pred nebo po) nam dochazi benzin (ridic ten vehikl znacky Force Gamanejak neodhadl), tak ridic nekde nejaky sehnal, doliva, palivomer ukazuje neco kolem tretiny. Mala vsuvka o benzinu, oficialni benzinky tak jak je zname, jsou mezi Lehem a Manali dve, jedne hned za Lehem, druha hned pred Manali. Mezi nimi aspon 400 km. Nerikam ze se neda benzin sehnat nekde od mistnich casto jezdi cisterny takze nekde neco urcite je. Jedeme dal a zaciname se blizit k poslednimu, ale nejobavanejsimu horskemu prusmyku - Rothang pasu (podle naseho Rough Guide slovo Rothang znamena hromada mrtvych tel). Projizdime poslednim policejnim checkpointem (celkem jsme projeli 4, jsou jenom pro cizince, mistni se nijak neevidujou). Stoupame serpentinami snad hodinu, poslednich asi 10 km od vrcholu je fakt uz vsude snih, na ceste spis smes blata a snehu, navic se rychle seri a nahoru prijizdime uz potme. Sjizdime dal, uz se notne pripozduje, dojizdime jakousi kolonu. Vypada to na nejakou nehodu, nebo spis selhani vozidla. Trosku se popojelo, nase auto skytlo, a zas nic.
Rucicka palivomeru je zas na nule. Roztlacenim se dari nastartovat, ale ujedeme par metru a zase stojime. Pul hodiny se nic nedeje pak se kolona rozjizdi, ridic s ledovym klidem startuje, nastartuje a jede. Nastesti je cesta porad dolu (prevyseni mezi Rothang pasem a Manali je asi 2000m), zbyva nam asi dvacet kilometru k benzince. To se silou vule, neutralu a vyparu nakonec dari, dojizdime k benzince s napisem na stojanu "Petrol, Diesel, 24h". Na tomto miste si dovolim ctenare upozornit, ze jsme stale v Indii, proto nic nefunguje jak ma. Benzinka je tedy samozrejme potme. Ridic budi kamionaka, ktery tady pred cestou na Roghang nocuje, ten mu cosi rika (ani po 22 hodinach v aute plnem indu nam hindi moc nerika), ridic jde zezadu do budovy benzinky, a za chvili se vraci s nejakym klukem, ktery mu odemkne stojan, bereme za 500 rp benzin a dojizdime uspesne na autobusak v Manali.
Prochazime par hotelu, v jednom maji plno, v jednom pokoj bez sprchy a zachodu, nakonec s pomoci nadhanece bydlime za 550 bez uctu (jinak chtel 10 procent dan za luxus) v hotelu Raj Palace (zatim nejhorsi ubytko, voda z bojleru tekla tepla az rano).
Vyrazime ctyri auta, na prvnich kilometrech se jeste ruzne pribiraji a prehazujou lidi, dokonce se asi 5 km vracime na start. Vsechno se ale ustali, mame plno (ridic a my dva vepredu, za nama na trojsedacce ctyri lidi, a v kufru na lavicich po stranach dalsi ctyri). Jedeme v klidu, pohode a tichu, co se ale neda rict o pozdejsich pasazich, kdy ridic neustale toci pet kazet mistni hudby, uz nam z toho jde hlava kolem, trillo to nakonec nevydrzel a pred dojezdem do cile zacal do mistni hudby anglicky nepokryte rypat.
O pul jedne si to stradujeme noci po zname ceste pres Tikse a odbocku k Hemisu smerem na Manali. Prvni a zaroven nejvyssi prusmyk, pres 5300 metru nad morem, projizdime jeste za tmy, pak se jiz zacina rozednivat. Osidleni je tady prakticky nulove, sem tam stanove mestecko pro znavene poutniky (ubytovani, obcerstveni). Cast mezi prvnim a druhym prusmykem je v podstate poust, cesta taky vede casto po pisku, nase ridice to ocividne bavi a tak trochu spolu zavodi. Od druheho prusmyku se krajina meni, jsou tady vic skaly, z vrcholku hor stekaji ricky a v udoli tvori krasne pruzracne reky. Jsou tady krasna mista (google gata loops), uzasne vyhledy.Podobna krajina je i mezi druhym a tretim pasem, nadherne scenerie, tocime obcas video, fotime, tak z toho snad neco bude. Zastavujeme priblizne co dve hodinky bud kvuli vykonani potreby, nebo jako vzajemna pomoc jeepu kvuli porucham (nam treba uchazel vzduch tak jsme cestou brali vzduch, nebo nam spadl ze strechy trilluv batoh na kapotu, tak jsme pul hodky stali a hlavne trillo organizoval rekonstrukci zajisteni nakladu na strese (ktere pak vydrzelo az do Manali)). Kolem jedne davame obed, ve stanovem mestecku u takove babky, dvakrat nudlova polivka a mobil pack (0.6 litru) styloveho Mountain Dew, platime sto rp a pokracujeme. Treti prusmyk (Baracha la) je pokryty snehem, na ceste ho nastesti moc neni, nastesti vzhledem k pneumatikam naseho jeepu pripominajicim vzorkem spis kola F1 po triceti odjetych kolech.
Za tretim prusmykem se krajina opet razantne meni, vjizdime do udoli Lahaul, je zde o poznani vice zelene, uz sem zasahuje monzun z jihu, a cesta je tady nejhorsi z celeho useku. Casto projizdime brody, obrovskymi kaluzemi, jezdime po blate. Cesta vede v podstate porad po zapadnim svahu udoli, vychodni svah je nahore pokryt snehem, ktery se topi a vytvari potucky a male i vetsi vodopady. Casteji se take objevuji vesnice a vesnicky po obou stranach reky.Projizdime nejvetsi vesnici po ceste, Keylong, kde (plus minus, mozna ve vesnici pred nebo po) nam dochazi benzin (ridic ten vehikl znacky Force Gamanejak neodhadl), tak ridic nekde nejaky sehnal, doliva, palivomer ukazuje neco kolem tretiny. Mala vsuvka o benzinu, oficialni benzinky tak jak je zname, jsou mezi Lehem a Manali dve, jedne hned za Lehem, druha hned pred Manali. Mezi nimi aspon 400 km. Nerikam ze se neda benzin sehnat nekde od mistnich casto jezdi cisterny takze nekde neco urcite je. Jedeme dal a zaciname se blizit k poslednimu, ale nejobavanejsimu horskemu prusmyku - Rothang pasu (podle naseho Rough Guide slovo Rothang znamena hromada mrtvych tel). Projizdime poslednim policejnim checkpointem (celkem jsme projeli 4, jsou jenom pro cizince, mistni se nijak neevidujou). Stoupame serpentinami snad hodinu, poslednich asi 10 km od vrcholu je fakt uz vsude snih, na ceste spis smes blata a snehu, navic se rychle seri a nahoru prijizdime uz potme. Sjizdime dal, uz se notne pripozduje, dojizdime jakousi kolonu. Vypada to na nejakou nehodu, nebo spis selhani vozidla. Trosku se popojelo, nase auto skytlo, a zas nic.
Rucicka palivomeru je zas na nule. Roztlacenim se dari nastartovat, ale ujedeme par metru a zase stojime. Pul hodiny se nic nedeje pak se kolona rozjizdi, ridic s ledovym klidem startuje, nastartuje a jede. Nastesti je cesta porad dolu (prevyseni mezi Rothang pasem a Manali je asi 2000m), zbyva nam asi dvacet kilometru k benzince. To se silou vule, neutralu a vyparu nakonec dari, dojizdime k benzince s napisem na stojanu "Petrol, Diesel, 24h". Na tomto miste si dovolim ctenare upozornit, ze jsme stale v Indii, proto nic nefunguje jak ma. Benzinka je tedy samozrejme potme. Ridic budi kamionaka, ktery tady pred cestou na Roghang nocuje, ten mu cosi rika (ani po 22 hodinach v aute plnem indu nam hindi moc nerika), ridic jde zezadu do budovy benzinky, a za chvili se vraci s nejakym klukem, ktery mu odemkne stojan, bereme za 500 rp benzin a dojizdime uspesne na autobusak v Manali.Prochazime par hotelu, v jednom maji plno, v jednom pokoj bez sprchy a zachodu, nakonec s pomoci nadhanece bydlime za 550 bez uctu (jinak chtel 10 procent dan za luxus) v hotelu Raj Palace (zatim nejhorsi ubytko, voda z bojleru tekla tepla az rano).
středa 9. září 2009
Streda, 9. zari .2009
Spime az do devate, dneska nemame na programu nic co by vyzadovalo presny rozvrh. Vyrazime na snidani zase naproti do German Bakery, davame si apple pie a banana pie, k tomu caj se zazvorem, bereme taxika do predvesnice Lehu - Changspa (70 rp) a odtud se drasame po stovkach schodu nahoru k Shanti Stupa. Je udsud nadherny vyhled na Leh a velkou cast udoli. Schazime zpatky do Lehu kolem Moravian School.
Po rekreacni prestavce na hotelu vyrazime na obed a pak do kralovskeho palace, coz se nakonec prohodi (jidelna kterou vybral trillo se mi vubec nelibi). Palac je nahore nad mestem, ale neni to tak narocny vystup jako vcera Tikse nebo rano Shanti Stupa. Palac je v rekonstrukci (podle vseho uz nekolik desetileti), vetsina mistnosti je prazdych a je v nich tma, neb nemaji z jakehosi duvodu okna. Nastesti ma trillo baterku, neb jsme tuto informaci nasli predem v pruvodci. Ze zajimavejsich mistnosti je tady budhisticka modlitebna a v jednom velkem sale vystava fotografii o rekonstrukci Kasmirskych a Ladackych pamatek.
Jdeme zpet dolu do mesta, zastavujeme v mistni vegetarianske jidelne, davame si paneer (neco jako tofu) kazdy na jiny zpusob (ve finale je jeden cerveny a druhy oranzovy) s chapati, je to docela dobre a hodne levne (celkem platime 185 rp i s vodou) - btw bylo to uplne to nedrazsi jidlo co v jidelnicku meli).
Vracime se na hotel, davame hodku oraz a vyrazime na autobusak zjistit ktery presne jeep nas odveze do Manali. Dostavame cislo jeho SPZky, ujistujeme se, ze cestou budou zastavky na snidani a obed, takze nemusime kupovat zadne zasoby. Mame odjet v jednu rano, takze pujdeme z hotelu potme, proto radsi uz predem hledame ten nas jeep, ten i nachazime a z rozhovoru s ridicem vyplyva, ze odjizdi uz o pulnoci. No to se krasne vyspime (kdyz pisu tento radek je 17:50 mistniho casu).
Vracime se do centra, kavarna odkud jsme psali vcera je plna, tak jdeme do dalsi. Krome blogu je dnesni hlavni ukol sehnat listky na vlak z Dilli do Jodhpuru, coz se nam nakonec dari, odjizdime z Dilli v pondeli po osme vecer. Koupili jsme listek v luzkove tride pro normalni smrtelniky, tak uvidime co to bude, stalo to asi stovku (korun) na osobu za dvanactihodinovou jizdu.
Pro dnesek konec, zitra budeme dvacet hodin v jeepu, tak zadne spisovatelske hody necekejte, snad v patek.
Po rekreacni prestavce na hotelu vyrazime na obed a pak do kralovskeho palace, coz se nakonec prohodi (jidelna kterou vybral trillo se mi vubec nelibi). Palac je nahore nad mestem, ale neni to tak narocny vystup jako vcera Tikse nebo rano Shanti Stupa. Palac je v rekonstrukci (podle vseho uz nekolik desetileti), vetsina mistnosti je prazdych a je v nich tma, neb nemaji z jakehosi duvodu okna. Nastesti ma trillo baterku, neb jsme tuto informaci nasli predem v pruvodci. Ze zajimavejsich mistnosti je tady budhisticka modlitebna a v jednom velkem sale vystava fotografii o rekonstrukci Kasmirskych a Ladackych pamatek.
Jdeme zpet dolu do mesta, zastavujeme v mistni vegetarianske jidelne, davame si paneer (neco jako tofu) kazdy na jiny zpusob (ve finale je jeden cerveny a druhy oranzovy) s chapati, je to docela dobre a hodne levne (celkem platime 185 rp i s vodou) - btw bylo to uplne to nedrazsi jidlo co v jidelnicku meli).
Vracime se na hotel, davame hodku oraz a vyrazime na autobusak zjistit ktery presne jeep nas odveze do Manali. Dostavame cislo jeho SPZky, ujistujeme se, ze cestou budou zastavky na snidani a obed, takze nemusime kupovat zadne zasoby. Mame odjet v jednu rano, takze pujdeme z hotelu potme, proto radsi uz predem hledame ten nas jeep, ten i nachazime a z rozhovoru s ridicem vyplyva, ze odjizdi uz o pulnoci. No to se krasne vyspime (kdyz pisu tento radek je 17:50 mistniho casu).
Vracime se do centra, kavarna odkud jsme psali vcera je plna, tak jdeme do dalsi. Krome blogu je dnesni hlavni ukol sehnat listky na vlak z Dilli do Jodhpuru, coz se nam nakonec dari, odjizdime z Dilli v pondeli po osme vecer. Koupili jsme listek v luzkove tride pro normalni smrtelniky, tak uvidime co to bude, stalo to asi stovku (korun) na osobu za dvanactihodinovou jizdu.
Pro dnesek konec, zitra budeme dvacet hodin v jeepu, tak zadne spisovatelske hody necekejte, snad v patek.
úterý 8. září 2009
Utery, 8. zari 2009
Vstavame kolem osme, vyrazime na snidani do German Bakery, davame si nejake sladke pecivo a caj, platime asi 120 rp a planujeme co budeme dneska delat. Nejdujezitejsi je zajistit dopravu na ctvrtek do Manali. Vyrazime do ulic, po chvilce narazime na chlapika co nabizi dopravu jeepem za 1600 rp na osobu. Oproti cene, kterou jsme slyseli vcera (12000 rp za oba) je to cena vic nez prijatelne, mame hranici cca 2000 rp. Nebereme, vyrazime dal a nakonec na autobusovem nadrazi dostavame nabidku 1500 rp na osobu. Bereme, platime 3k, akorat musime jeste prijit zitra v pet odpoledne, daji nam presne cislo auta kterym pojedeme. Puvodni plan byl zitra obrazet mistni dopravou zajimavosti v okoli Lehu, coz je timhle trochu naruseno. Kdyz uz jsme na nadrazi, tak se rozhodujeme prohodit plany a hledame bus do Tikse. Ten jede az za ctri ctvrte hodiny, tak davame v mistni obcerstvovne (tohle se bude libit Petre) caj s mlekem a zazvorem za 5 rp (2 Kc). Cas odjezdu se blizi, vracime se k busu, ktery je uz skoro plny, nasedame, a za deset minut jsme na ceste. Postupne pribirame dalsi lidi podle pravidla, ze kdyz se zda bus k prasknuti plny, vzdycky se vlezou minimalne dva dalsi lidi. V autobuse je pruvodci, ktery shani lidi a posleze vybira jizdne. Cela sranda, pul hodiny cesty, stala 20 rp na osobu.
Prijizdime do Tikse, z autobusu krome nas vystupuje korejsky par a americanka s australanem. V tikse je asi nejvyznamejsi pamatka v celem Ladakhu, klaster na skale nad mesteckem. Vsichni vystoupivsi z autobusu se vydavame nahoru, davame se do reci s americankou a australanem. Australan neni nejak dejove zajimavy, americanka je postarsi dama (tesne pred sedmdesatkou), uzasne aktivni, uz byla v Ladakhu nekolikrat a tak je pro nas zdrojem cennych informaci.
Nahore potkavame jednoho zcestovaleho cecha tak kolem sedesatky, ktery se s nama dava do kontaktu po trillove hlasce "ten manik nema boty" (vysel z chramu kam se v botech nesmi). Ma v planu cestu taxikem k dalsimu klasteru do cca 30 km vzdaleneho Hemisu, tak se pta jestli nemame zajem sdilet naklady. Tenhle klaster byl trochu mimo nas dosah, tak koukame do pruvodce co tam vlastne je a vypada to zajimave - nejvetsi klaster v celem Ladakhu. Bereme, prochazime klaster (je zde napriklad 14 metrova pozlacena socha Budhy a hlavne uzasne vyhledy ze strechy do okoli). Znova potkavame americanku s australanem, vyzvidame jestli zna Hemis a jestli ma cenu se tam vydat. Americanka rika ze jo, tak jim vysvetluju situaci se sdilenim taxiku, a nakonec se pridavaji k nam, takze pojedeme v peti. Nahore potkavame jeste dva slovaky, a postupne schazime dolu. Snazime se ukecat taxikare na parkovisti, ale vsichni na nekoho cekaji, tak se ptame hospodskeho v mistni krcme, ktery nam dohodil chlapika ktery znal chlapika, ktery by nas mohl hodit do Hemisu. Nakonec se podarilo, domlouvame cenu 1500 rp za odvoz do Hemisu a zpet do Lehu (celkem tak 80 km).
Taxikar ma sice auto v konfiguraci 2-3-3, ale vzadu ma trojku sklopenou a v kufru velky reprak a tri (odhadem) pulmetrakove pytle s ryzi. Rika ze je to OK, ze to za dva kilometry vyklopi, at si ja (alexx u klavesnice) s trillem sedneme na sedadlo spolujezdce, a ostatni do prostredni rady.
Neni to zadna sranda :-), ale nekecal, fakt to nema daleko, vyhazel pytle a reprak, sedame s trillem do treti rady a frcime do Hemisu. Jedeme vetsinu cesty po ''dalnici'' Leh-Manali, poslednich par kilometru serpentinama s prevysenim dobrych 200-300 metru ke klasteru v Hemisu. Ten neni daleko od parkoviste, par minut do kopce, platime vstupne (100 rp, v Tikse bylo 30rp), prochazime klaster. Je mozna vetsi, ale castecne se rekonstruuje tak se neda dostat vsude. Pod nim je muzeum, je tam hodne ruznych budhistickych nabozenskych predmetu. Je teprve pul ctvrte, tak domlouvame v nasi petce jeste odbocku do Stoku, kam jsme meli puvodne s Trillem odpoledne namireno. Ridic nic nenamita, chce 400 navic coz neni problem v peti lidech, tak vyrazime. Ve Stoku je palac Ladacke kralovny, neni moc velky a rozsahly, vevnitr je pruvodkyne/kasa a jeden mnich. Uz toho mame vsichni plne kecky, neni horko ale cely den sviti slunicko a nikde neni stin, tak jsme se docela pripekli. Vyrazime zpatky do Lehu, davame taxikari 2000 rp za skoro 100 km (za cele auto) a jdeme se trochu zregenerovat na hotel.
Vyrazime na veceri, nachazime jednu restauraci v zapadlem pruchodu, kralovsky jsme se najedli (trillo mel tandoori kure s ryzi a omackou, ja nejakou smes zeleniny s kuretem, smazenyma nudlema a volskym okem), oba obrovske porce celkem cena 320 rp i s colou (prenosne baleni = 600 ml).
Cestou na hotel se stavujeme v internetove kavarne a piseme...
Prijizdime do Tikse, z autobusu krome nas vystupuje korejsky par a americanka s australanem. V tikse je asi nejvyznamejsi pamatka v celem Ladakhu, klaster na skale nad mesteckem. Vsichni vystoupivsi z autobusu se vydavame nahoru, davame se do reci s americankou a australanem. Australan neni nejak dejove zajimavy, americanka je postarsi dama (tesne pred sedmdesatkou), uzasne aktivni, uz byla v Ladakhu nekolikrat a tak je pro nas zdrojem cennych informaci.
Nahore potkavame jednoho zcestovaleho cecha tak kolem sedesatky, ktery se s nama dava do kontaktu po trillove hlasce "ten manik nema boty" (vysel z chramu kam se v botech nesmi). Ma v planu cestu taxikem k dalsimu klasteru do cca 30 km vzdaleneho Hemisu, tak se pta jestli nemame zajem sdilet naklady. Tenhle klaster byl trochu mimo nas dosah, tak koukame do pruvodce co tam vlastne je a vypada to zajimave - nejvetsi klaster v celem Ladakhu. Bereme, prochazime klaster (je zde napriklad 14 metrova pozlacena socha Budhy a hlavne uzasne vyhledy ze strechy do okoli). Znova potkavame americanku s australanem, vyzvidame jestli zna Hemis a jestli ma cenu se tam vydat. Americanka rika ze jo, tak jim vysvetluju situaci se sdilenim taxiku, a nakonec se pridavaji k nam, takze pojedeme v peti. Nahore potkavame jeste dva slovaky, a postupne schazime dolu. Snazime se ukecat taxikare na parkovisti, ale vsichni na nekoho cekaji, tak se ptame hospodskeho v mistni krcme, ktery nam dohodil chlapika ktery znal chlapika, ktery by nas mohl hodit do Hemisu. Nakonec se podarilo, domlouvame cenu 1500 rp za odvoz do Hemisu a zpet do Lehu (celkem tak 80 km).
Taxikar ma sice auto v konfiguraci 2-3-3, ale vzadu ma trojku sklopenou a v kufru velky reprak a tri (odhadem) pulmetrakove pytle s ryzi. Rika ze je to OK, ze to za dva kilometry vyklopi, at si ja (alexx u klavesnice) s trillem sedneme na sedadlo spolujezdce, a ostatni do prostredni rady.
Neni to zadna sranda :-), ale nekecal, fakt to nema daleko, vyhazel pytle a reprak, sedame s trillem do treti rady a frcime do Hemisu. Jedeme vetsinu cesty po ''dalnici'' Leh-Manali, poslednich par kilometru serpentinama s prevysenim dobrych 200-300 metru ke klasteru v Hemisu. Ten neni daleko od parkoviste, par minut do kopce, platime vstupne (100 rp, v Tikse bylo 30rp), prochazime klaster. Je mozna vetsi, ale castecne se rekonstruuje tak se neda dostat vsude. Pod nim je muzeum, je tam hodne ruznych budhistickych nabozenskych predmetu. Je teprve pul ctvrte, tak domlouvame v nasi petce jeste odbocku do Stoku, kam jsme meli puvodne s Trillem odpoledne namireno. Ridic nic nenamita, chce 400 navic coz neni problem v peti lidech, tak vyrazime. Ve Stoku je palac Ladacke kralovny, neni moc velky a rozsahly, vevnitr je pruvodkyne/kasa a jeden mnich. Uz toho mame vsichni plne kecky, neni horko ale cely den sviti slunicko a nikde neni stin, tak jsme se docela pripekli. Vyrazime zpatky do Lehu, davame taxikari 2000 rp za skoro 100 km (za cele auto) a jdeme se trochu zregenerovat na hotel.
Vyrazime na veceri, nachazime jednu restauraci v zapadlem pruchodu, kralovsky jsme se najedli (trillo mel tandoori kure s ryzi a omackou, ja nejakou smes zeleniny s kuretem, smazenyma nudlema a volskym okem), oba obrovske porce celkem cena 320 rp i s colou (prenosne baleni = 600 ml).Cestou na hotel se stavujeme v internetove kavarne a piseme...
pondělí 7. září 2009
Pondeli, 7. zari 2009
Pristali jsme bez problemu v Lehu, je tady vsude kolem uchvatna scenerie. Nadmorska vyska 3500 mnm s nama trochu clouma, tak se jdeme prospat do hotelu. Hlavni problem ktery ted mame, je ze tady nefunguje mobil (nechce se potvora pripojit do zadne site).
Update:
Dalsi drobny problem mame s... jak to korektne rict... musime na onu mistnost casteji nez obvykle. Pres veskerou snahu pit jenom balenou vodu (asi fixni cena 15 rp) jsme hned po pristani v Lehu zacali posilhavat po nejblizsi toalete. Pokud to neprejde ani zitra, najizdime na nejake to Imodium nebo Endiaron.
Ubytovali jsme se v hotylku Yaks Tail, pruvodce tvrdi ze stoji 1500-2000 rp za noc, nam nabidli 700 a tak jsme moc dlouho nevahali. Na ulici mame nekolik restauraci, obchodu a internetovych kavaren, dneska odpoledne mame v planu projit si Leh, hlavni cil je zajistit na stredu dopravu jeepem do Manali (480 km odsud).
Udate 2:
Takze cely den jsme nakonec prospali. Vecer jsme vyrazili do ulic, nic jsme nejedli jen pili "kalorickou Coca-Colu." Mistni cena je 45 Rp za 2l (cca 18 Kc).
Update:
Dalsi drobny problem mame s... jak to korektne rict... musime na onu mistnost casteji nez obvykle. Pres veskerou snahu pit jenom balenou vodu (asi fixni cena 15 rp) jsme hned po pristani v Lehu zacali posilhavat po nejblizsi toalete. Pokud to neprejde ani zitra, najizdime na nejake to Imodium nebo Endiaron.
Ubytovali jsme se v hotylku Yaks Tail, pruvodce tvrdi ze stoji 1500-2000 rp za noc, nam nabidli 700 a tak jsme moc dlouho nevahali. Na ulici mame nekolik restauraci, obchodu a internetovych kavaren, dneska odpoledne mame v planu projit si Leh, hlavni cil je zajistit na stredu dopravu jeepem do Manali (480 km odsud).
Udate 2:
Takze cely den jsme nakonec prospali. Vecer jsme vyrazili do ulic, nic jsme nejedli jen pili "kalorickou Coca-Colu." Mistni cena je 45 Rp za 2l (cca 18 Kc).
Nedele, 6. zari 2009
Pristavame po desate, kontroly na letisti OK, okaret nemame v palubnim zavazadle propisku a tak si porad musime pujcovat. Vyplnujeme imigracni kartu a dotaznik ohledne H1N1. Za kontrolama menime 100$ v kurzu 47,7, zarizujeme dopravdu na stanici metra Dwarka Sector 9, ale chteji stejne penize jako za cestu do centra, tak jedeme predplac. taxi rovnou do centra za 250 rp. Taxikar si nas trochu povozil, ale prachy navic nechtel a bydlime (nekde) za 820 rp v hotelu Astoria, coz je hodne, ale pokoj ujde.
Pomoci gpsky zjistujeme ze jsme nedaleko stanice metra Karol Bagh, Chana Market 5. Po poledni vyrazime metrem na Connaught place, hlavni namesti noveho Dilli. Premek se stava objeti scamu s hovnem (od nekud vam najednou pristane na bote hovno) a okamzite se objevi ochotny cistic (hazec), ktery botu sikovne vycisti a chce 350 rp. Dostane 50, ale i tak...
Kupujeme po sendvici za 10 rp a vyrazime autoriksou za 85 rp na trinactikilometrovou jiydu (pul hodiny - neni provoz) vzdalenemu Qutb Minar - komplexu staveb okolo vysokeho minaretu. Dalsi riksou za 100 rp ke chramu Bahai Temple - moderni kostel ve tvaru lososoveho kvetu, ktery je ale z nejasnych duvodu v nedeli zavreny. Pokracujeme zase riksou za 100 rpk Hamayunove hrobce od stejneho stavitele jako slavny Taj Mahal. Davame nejakou plnenou tasticku z listoveho testa a za 60 rp (rip off) nas dalsi riksa dovezla k India Gate - viteznemu oblouku uprostred obrovskeho parku. Po svych se vydavame setmelym mestem zpatky na Connaught place, kde hledame smenarnu a neco k veceri.
Smenarnu nakonec nachazime v obchode s luxusnim oblecenim, kupujeme rupie za 200$ rupie v kurzu 48 rp/$. Metrem se vracime do Karol Bagh, riksaci nebyli ochotni pristoupit na nase cenove pozadavky (30 rp), tak jsme jeli metrem za 2x8 rp. Na stanici si davame prvni indicke jidlo, kure na kari a pepri s ryzi (109 rp). Vracime se na hotel a po nezbytne ociste (venku bylo pres den hodne pres 30 stupnu) jdeme spat. Rano mame budicek na 3:00, ve 3:30 nas ma vyzvednout taxi na letiste.
sobota 5. září 2009
Sobota, 5. zari 2009
Dorazili jsme z letiste do Londyna, nechali bagly na Victoria Coach Station. Cas rychle bezi, na obed jsme se dostali az o pul treti mistniho casu. Prochazime centrem a tenhle text piseme z Apple shopu na Regent Street. Po seste vyrazime pro batohy a mirime na Heathrow, odlet mame pred desatou.
pátek 4. září 2009
Posledni pripravy
Tak jsem dorazil do maticky Prahy. CD prekvapily a Pendolino melo jen 5 minut zpozdeni. Prespime u Alese na byte a rano vzhuzu do vzduchu. Leti na to v 9:40. Letime s EasyJetem. Uff, ze to Ales nekoupil u SkyEurope. To bychom byli v pr...
sobota 29. srpna 2009
Mapa trasy
Doplnil jsem Trillovu mapku o přibližný nástin trasy naší cesty.Letíme do Dillí a pak do Lehu, odtud po zemi jak to půjde, jeepem, vlakem nebo busem směrem k jihu, vracíme se z Bombaje.
sobota 15. srpna 2009
Jak na indická víza
Indie má ambasádu na Letné, nedaleko metra Hradčanská. Požádat o víza je třeba dopoledne, vydávají se o týden později odpoledne. Na webu vyžadují formulář dvojmo a zmocnění k vyřízení víza pro nepřítomné žadatele, v praxi nic takového nebylo třeba. Žádné záludnosti, jen je třeba mít 1600 Kč přesně. Česky se s váma bavit nikdo nebude, za přepážkou sedí indiáni.
pátek 7. srpna 2009
Přemek: Co je zařízeno a co je třeba zařídit atd.
Přehled věci co je třeba zařídit:
Hotové věci:
- Pytel na batoh
- Provaz na batoh na upevnění
- Cestovní polštářek do Busu/vlaku
- Kladka na petlici do pokoje
- Špunty do uší
- Cestovni kalhoty (takové co se dají odepínat)
- Malinký ručník do vlaku
- Adresy známých
Hotové věci:
- Cestovní pas
- Vízum
- Batoh
- Tablety do vody
- Lékarnička
1x ENDIARON 20X250MG Potahované tbl 1x FENISTIL GEL 1X30GM/30MG 1x Ginger tob.20 1x IBALGIN 400 24X400MG Potahované tablety 1x IMODIUM 20X2MG Tobolky 1x Kulíšek sáčky 10x6.6g 1x Náplast ASP voděodolná KRB 30 ks 1x Obin. pruž.Idealtex 10cmx5m/+2ks upín.sponek CZ 1x Sanosil DDW dezinfekce pitné vody 80 ml/80l vody 1x SEPTONEX 1X30ML Sprej v roztoku 1x Teploměr Digital EXACTO - Repelent s DEET , koupen AntiBite s 50% DEET
- Male nůžky
- Solární nabíječka
- Ofocené doklady - zatím vytisknute jen černobílé
- Cestovní pojištění ČSOB poj. 1081 Kč
- Jedna střední kladka na batoh
- Cestovní peněženka
- Pořádné sandále (Keen :-) )
čtvrtek 6. srpna 2009
Plán Cesty
5 ráno odlet z PRG, večer odlet z LHR
6 ráno přílet do DEL
7 2:00 odjezd na letiště, 6:10 odlet do Lehu, aklimatizace, zajištění dopravy do Manali
8 Leh, památky
9 Leh, výlet do okolí, alt. Odjezd busem do Manali
10 Odjezd jeepem do Manali, alt. Druhý den jízdy busem do manali (jeep prefered)
11 Odjezd z Manali do Delhi
12 Příjezd do Delhi, je třeba sehnat lístky na neděli večer do Jodhpuru
13 Delhi, večer odjezd do Jodhpuru
14 Jodhpur
15 Přesun do Jaipuru (přes den, pokud budou v pondělí zavřené památky, tak až večer)
16 Jaipur, večer přesun do Agry, ubytování v Agře
17 Agra, sehnat lístky na vlak do Varanasi (alt. Lucknow)
18 Agra, večer odjezd do Varanasi
19 Varanasi, sehnat lístky na neděli do Jalgaonu
20 Varanasi, odpoledne odjezd přes noc do Jalgaonu
21 Příjezd do Jalgaonu, zjistit na ráno lístky do Ajanta caves a dál do Aurangabadu
22 Ajanta caves, odpoledne příjezd do Aurgangabadu, zajištění výletu k Ellora Caves na středu
23 Na otočku do Ellora Caves, večer odjezd přes noc do Bombaje
(alt. Přes Pune do Goa, celý program se posune o den nahoru, v Bombaji den času nakonec navíc)
24 Bombaj, odjezd do Goa (přes noc)
25 Goa
26 Goa, Odjezd zpátky do Bombaje
27 Bombaj, večer odjezd na letiště
28 2:00 odlet do LHR, 13:10 odlet z STN do PRG
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
