Ctvrtek, 10. zari

Vstavame v jedenact vecer, delka spanku se da pocitat spis na minuty nez hodiny, precejenom pojedeme po druhe nejvyse polozene silnici na svete (aspon to tvrdi nas pruvodce, a asi to tak bude, prumerna (na 480 km)nadmorska vyska bude kolem 3500 mnm a mozna i vic). Balime posledni veci a vyrazime na autobusak. Je to dvacet minut, cestu nam trochu komplikuje tma, ale neni jeste uplne mrtvo, sem tam nekde neco sviti, a trillo ma celovku. Vchazime na stanoviste jeepu a uz na nas kdosi vola: "1433" (posledni cislo spz naseho jeepu). Jdeme za nim, vyklada nam cosi ze mame jet s nim misto 1433, ze ten je broken. To se nam moc nezda, obhlizime puvodni jeep ale je kolem neho mrtvo, okolo jinych uz se roji lidi. Chlapik chape ze mu neverime, tak nekde z rukavu vytahl ridice 1433 se kterym jsme mluvili vcera. Ten rika, ze jeho auto ma little problem, nacez u slova little propuka v ostatnich jeeparich veseli. Davame batohy na strechu, ridic a mistni pohunci je privazuji, usedame dopredu na dvojsedacku vedle ridice, moc mista tam neni, bude to sranda.

Vyrazime ctyri auta, na prvnich kilometrech se jeste ruzne pribiraji a prehazujou lidi, dokonce se asi 5 km vracime na start. Vsechno se ale ustali, mame plno (ridic a my dva vepredu, za nama na trojsedacce ctyri lidi, a v kufru na lavicich po stranach dalsi ctyri). Jedeme v klidu, pohode a tichu, co se ale neda rict o pozdejsich pasazich, kdy ridic neustale toci pet kazet mistni hudby, uz nam z toho jde hlava kolem, trillo to nakonec nevydrzel a pred dojezdem do cile zacal do mistni hudby anglicky nepokryte rypat.

O pul jedne si to stradujeme noci po zname ceste pres Tikse a odbocku k Hemisu smerem na Manali. Prvni a zaroven nejvyssi prusmyk, pres 5300 metru nad morem, projizdime jeste za tmy, pak se jiz zacina rozednivat. Osidleni je tady prakticky nulove, sem tam stanove mestecko pro znavene poutniky (ubytovani, obcerstveni). Cast mezi prvnim a druhym prusmykem je v podstate poust, cesta taky vede casto po pisku, nase ridice to ocividne bavi a tak trochu spolu zavodi. Od druheho prusmyku se krajina meni, jsou tady vic skaly, z vrcholku hor stekaji ricky a v udoli tvori krasne pruzracne reky. Jsou tady krasna mista (google gata loops), uzasne vyhledy.

Podobna krajina je i mezi druhym a tretim pasem, nadherne scenerie, tocime obcas video, fotime, tak z toho snad neco bude. Zastavujeme priblizne co dve hodinky bud kvuli vykonani potreby, nebo jako vzajemna pomoc jeepu kvuli porucham (nam treba uchazel vzduch tak jsme cestou brali vzduch, nebo nam spadl ze strechy trilluv batoh na kapotu, tak jsme pul hodky stali a hlavne trillo organizoval rekonstrukci zajisteni nakladu na strese (ktere pak vydrzelo az do Manali)). Kolem jedne davame obed, ve stanovem mestecku u takove babky, dvakrat nudlova polivka a mobil pack (0.6 litru) styloveho Mountain Dew, platime sto rp a pokracujeme. Treti prusmyk (Baracha la) je pokryty snehem, na ceste ho nastesti moc neni, nastesti vzhledem k pneumatikam naseho jeepu pripominajicim vzorkem spis kola F1 po triceti odjetych kolech. Za tretim prusmykem se krajina opet razantne meni, vjizdime do udoli Lahaul, je zde o poznani vice zelene, uz sem zasahuje monzun z jihu, a cesta je tady nejhorsi z celeho useku. Casto projizdime brody, obrovskymi kaluzemi, jezdime po blate. Cesta vede v podstate porad po zapadnim svahu udoli, vychodni svah je nahore pokryt snehem, ktery se topi a vytvari potucky a male i vetsi vodopady. Casteji se take objevuji vesnice a vesnicky po obou stranach reky.

Projizdime nejvetsi vesnici po ceste, Keylong, kde (plus minus, mozna ve vesnici pred nebo po) nam dochazi benzin (ridic ten vehikl znacky Force Gamanejak neodhadl), tak ridic nekde nejaky sehnal, doliva, palivomer ukazuje neco kolem tretiny. Mala vsuvka o benzinu, oficialni benzinky tak jak je zname, jsou mezi Lehem a Manali dve, jedne hned za Lehem, druha hned pred Manali. Mezi nimi aspon 400 km. Nerikam ze se neda benzin sehnat nekde od mistnich casto jezdi cisterny takze nekde neco urcite je. Jedeme dal a zaciname se blizit k poslednimu, ale nejobavanejsimu horskemu prusmyku - Rothang pasu (podle naseho Rough Guide slovo Rothang znamena hromada mrtvych tel). Projizdime poslednim policejnim checkpointem (celkem jsme projeli 4, jsou jenom pro cizince, mistni se nijak neevidujou). Stoupame serpentinami snad hodinu, poslednich asi 10 km od vrcholu je fakt uz vsude snih, na ceste spis smes blata a snehu, navic se rychle seri a nahoru prijizdime uz potme. Sjizdime dal, uz se notne pripozduje, dojizdime jakousi kolonu. Vypada to na nejakou nehodu, nebo spis selhani vozidla. Trosku se popojelo, nase auto skytlo, a zas nic. Rucicka palivomeru je zas na nule. Roztlacenim se dari nastartovat, ale ujedeme par metru a zase stojime. Pul hodiny se nic nedeje pak se kolona rozjizdi, ridic s ledovym klidem startuje, nastartuje a jede. Nastesti je cesta porad dolu (prevyseni mezi Rothang pasem a Manali je asi 2000m), zbyva nam asi dvacet kilometru k benzince. To se silou vule, neutralu a vyparu nakonec dari, dojizdime k benzince s napisem na stojanu "Petrol, Diesel, 24h". Na tomto miste si dovolim ctenare upozornit, ze jsme stale v Indii, proto nic nefunguje jak ma. Benzinka je tedy samozrejme potme. Ridic budi kamionaka, ktery tady pred cestou na Roghang nocuje, ten mu cosi rika (ani po 22 hodinach v aute plnem indu nam hindi moc nerika), ridic jde zezadu do budovy benzinky, a za chvili se vraci s nejakym klukem, ktery mu odemkne stojan, bereme za 500 rp benzin a dojizdime uspesne na autobusak v Manali.

Prochazime par hotelu, v jednom maji plno, v jednom pokoj bez sprchy a zachodu, nakonec s pomoci nadhanece bydlime za 550 bez uctu (jinak chtel 10 procent dan za luxus) v hotelu Raj Palace (zatim nejhorsi ubytko, voda z bojleru tekla tepla az rano).