Nekdo klepe. Koukame na hodinky, 6:30. WTF! Hotelovy poskok nas sel vzbudit, abychom nepropasli projizdku pri vychodu slunce po Ganze. OK, vstavame, jdeme se s mistnim lodnikem domluvit a uz vyrazime. Jedeme chvili proti proudu (vesluji dva chlapici, jeden vzadu kormidluje, a pak jede jeste jeden kluk co prodava venecky/svicky), pak se nechavame unaset dolu proudem asi pet set metru, a pak jedeme zpet k nasemu ghatu. Cela projizka trvala hodinu, 200 rp plus stovka za svicku a vsimne nasim veslarum.
Vracime se na pokoj, balime svych pet (set) svestek a jedeme riksounem na nadrazi. Tam nechavame bagly v uschovne, coz je neskutecny byrokraticky porod, trvalo to snad pul hodiny, pritom to stalo padesatkrat min nez v londyne.
Vyrazime pesmo naslepo do mesta hledat netovou kavarnu, coz nam trva neskutecne dlouho (ne ze bychom spechali, vlak jede az o pul seste), cestou se zastavujeme v jedne z nejlepsich prodej Bata jakou jsme tady videli (jsou vsude, v kazdem meste nekolik). To me privadi k mirne odbocce - jestli Indi znaji neco ceskeho, je to Bata, Skoda a Stepanek. Prvni je, jak uz jsem napsal, na kazdem rohu, druhe se prohani po ulicich jako jedna z nejcastejsich znacek krome Tata a Maruti, a treti melo fotku snad v kazdych Times of India ktere jsme cetli. Nerikam ze si cokoliv z tech tri s ceskem nejak spojuji :-).
Nakonec nachazime dva pocitace s pripojenim na internet v jedne trafice, bereme co dum dal, sedime tam pres dve hodiny. Je treba zacit hledat neco k jidlo, bereme jednu solidni restauraci, je tam nejaka oslava, plno decek, trillo dava shaabi paneer (a ted z jidelnicku poznejte, co dostanete), ja dal (smes lustenin), oboji dobre, k tomu sharujeme ryzi a chapati, nejake to pitivo, taky tam sedime pres hodinu, a pak vyrazime na nadrazi. Bereme opet cykloriksaka, nas po Varanasi nejobvyklejsi dopravni prostredek (ikdyz moc komfortni to neni, mista malo, porad mame pocit ze nas nekde vyklopi), a za chvili jsme na nadrazi. Casu mame pres hodinu, tak jeste sednem do nadrazky na neco k piti, pak davame sprchu na mistnich toaletach, a ubirame se na peron. Vlak prijel trochu pozde, no nevadi, vyrazime. V nasem "osmikupe" je krome nas jeden nemluvny pan a dva pary, jeden s ditetem (u Indu to parovani tezko poznat, zenske sedely pospolu, chlapi taky).
Rychle se stmiva, kolem devate rozkladame lehatka a na kute.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat